Celoškolní projekt, který musí v průběhu roku zrealizovat každý náš vzdělávací ústav, může být záležitost zajímavá, podnětná a smysluplná. Ale může to také být nudný, formální „opruz“, obtěžující studenty, učitele i rodiče ...
„Když slyším slovo projekt, sahám po revolveru,“ parafrázoval před lety kamarád, vysokoškolský učitel, známý výrok nacistického pohlavára. Tenkrát jsem nechápala – na středních školách bylo projektové vyučování v plenkách, opíralo se o individuální nasazení učitelů a poskytovalo možnost vymýšlet i realizovat mnoho nových, zajímavých věcí.
Dnes už rozumím. Z projektů se během let stala „instituce“, úkol, který je třeba splnit a vykázat - něco jako lampionový průvod a malování Aurory v dobách našeho dospívání.
Přesto projektové vyučování nezavrhuji. I Jan Amos Komenský tvořil své reformy na bázi nápadů, které sám realizoval. Jen by možná měl zajít na návštěvu do českých škol a připomenout ředitelům, že projekty mají vyrůstat zdola, ze zájmů a schopností učitelů, nikoli být nadirigovány shůry. A že povinný celoškolní projekt má stejný potenciál jako povinná celoškolní úcta a láska (o povinném sexu ani nemluvím)...
Loni v září jsem po dlouhé projektové abstinenci měla konečně zase jednou projektový nápad. Navrhla jsem, aby naše škola spustila projekt o šikaně. Respektive o podhoubí a příčinách, z nichž šikana vyrůstá, o jejích projevech i způsobech obrany proti ní.
Mnoho lidí se domnívá, že šikana je nějaký strašidelný jev, který se vyskytuje pouze v narušených kolektivech, především u dětí, a vyžaduje si péči odborníků všeho druhu. Opak je pravdou. Různé formy šikany s vykytují prakticky všude – ve školách, v pracovních kolektivech vzdělaných lidí, v zájmových skupinách… Slyšela jsem o šikaně lékařů v prestižní porodnici. Zažila jsem šikanu v nemocničním pokoji i v zaměstnání. Četla jsem o šikaně výjimečných a invenčních jedinců…
Začíná to už v dětství. Tři kamarádky se sejdou na pokoji a jedna zůstane sama. Většinou to obrečí, někdy odstůně. S dospíváním přichází složitější vztahy ve třídě; kolektiv má často tendenci vyčleňovat na okraj určité jedince - handicapované, odlišné i ty s mimořádnými schopnostmi. Ostatně, kolik umělců, vynálezců a reformátorů se muselo v životě poprat s nepochopením a odvržením. Mnohdy měly projevy veřejnosti jasné projevy šikany.
Při úvahách o možném projektu jsem tedy vycházela z předpokladu, že zárodky šikany jsou potenciálně přítomny v našem každodenním životě. Zvolila jsem několik klíčových slov: LHOSTEJNOST - NEPOCHOPENÍ - VÝSMĚCH - OSTRAKISMUS - ŠIKANA.
A zde jsou možnosti či cesty pro učitele, skupiny, obory:
1. MOŽNOST (pro všechny předměty): Najděme v různých oborech lidi, kteří viděli dále a byli za to (či v souvislosti s tím) ostrakizováni, vyčleněni, sešikanováni. Pojmenujme příčiny a důsledky (co viděli, objevili či hlásali; jak to přijala veřejnost; kdo a proč je likvidoval).
SÓKRATÉS - bořil falešné autority a učil mladé lidi přemýšlet.
SV. VOJTĚCH - vystupoval proti falešné morálce a dvojakosti v církvi.
Ignác Filip SEMMELWEIS - objevil horečku omladnic.
Alan TURING - pravděpodobně sestrojil první počítač.
Karel Havlíček BOROVSKÝ - kritizoval přerušení cesty k demokracii.
T. G. MASARYK - likvidoval falešné národních iluze.
Karel ČAPEK - pojmenoval rozdělování společnosti v pretotalitním období.
W. CHURCHILL - jako jeden z prvních rozpoznal znaky nových totalitních režimů.
Příkladem, respektive výsledkem organizované a vyhraněné šikany jsou potom projevy jakékoli totality, která drsně potírá a likviduje své oponenty - nacismus i komunismus měly mnoho prostředků, jak ovládat kolektivní vědomí (počínaje demagogickou propagandou a konče strachem z táborů a trestů smrti)
2. MOŽNOST (ČJL, případně jazyky): Hledejme znaky ostrakismu a šikany v literatuře a ve filmu:
Bible (Josef a jeho bratři; Kristus na Veliký pátek)
Báje o Orfeovi
W. Shakespeare: Kupec benátský
S. King: Carrie;
F. S. Fitzgerald: Berenika stříhá vlasy
I. B. Singer: Silní (Světnice, kde otec soudil)
J. Irving: Modlitba za Owena Meanyho
CH. Dickens: David Copperfield
CH. Bronteová: Jana Eyrová
H. Ibsen: Nepřítel lidu
B. Němcová: Divá Bára
J. Rowlingová: Harry Potter
E. Hunter: Džungle před tabulí
filmy: Kód Enigma
Králova řeč
Vlna
3. MOŽNOST (ZSV, OV, psychologie): Pojmenujme příčiny a projevy školní a pracovní šikany (mobbing, bossing)
4. MOŽNOST (dramatická výchova, OV, ČJL): Ztvárněme divadelními prostředky konkrétní projevy ostrakismu a šikany.
5. MOŽNOST (IVT): Hledejme příklady a typy internetové šikany
6. MOŽNOST (biologie): Sledujme chování živočišných druhů k jedincům s odlišnými dispozicemi (Bílé vrány, černé labutě...)
7. MOŽNOST: Stanfordský experiment…
A co by mělo být cílem projektu?
Pochopení a přijetí faktu, že jedinci, kteří se jakýmkoli způsobem odlišují od zbytku společnosti, kteří vykazují různé znaky „jinosti“ a nepřizpůsobivosti, nejsou pro ostatní hrozbou. Mnohdy dokážou rozkrýt a pojmenovat problémy, otevřít nové cesty a posunout vývoj lidského druhu. Stejnost a nehybnost může fungovat pouze ve smrti a v totalitních strukturách.
A jakkoli jsou demokracie i řízení úspěšných struktur založeny na majoritě názorů a společenském konsenzu, je zdravé naslouchat hlasu „jiných“ a vnímat jejich podněty. Už mnohokrát právě potenciální i faktické oběti ostrakismu a šikany zachránily svět před velkými problémy.
Posilování kolektivního vědomí se však opět stává prioritou českého školství. A to mě trochu děsí…
PS: Možná by vás zajímalo, jak vypadal náš letošní celoškolní projekt :) ... inu, šikanou se nezabýval.
Tak třeba příští rok…
