14. 9. se v Knihovně Václava Havla konala debata o budoucnosti českého školství. Média akcentují především účast paní Semelové – k ostatním účastníkům diskuse ani k problémům, na něž nebylo dostatečně odpovězeno, se nevyjadřují.
Vážím si Michaela Žantovského jako překladatele i autora – jeho životopis Václava Havla je napsán otevřeně a nezastírá jisté diskutabilní momenty v životě naší národní ikony. Proto nechápu poněkud hysterický distanc Knihovny VH od předvolební debaty o českém školství, pořádané Českou středoškolskou unií, jehož důvodem byla účast skalní komunistky Marty Semelové. Nesouhlasím s názory paní Semelové, ale KSČ je parlamentní strana a nebyla po roce 1989 zakázána i kvůli politice VH. A naše školství v tuto chvíli názory paní Semelové jistě neovlivní více než seznam spisovatelů k didaktickému testu z ČJL, v němž je zastoupen S. K. Neumann, ale absentují K. Poláček, K. Pecka, I. M. Jirous, K. Kryl a mnozí významní katoličtí a židovští autoři moderní české a světové literatury, respektive téměř celá moderní literatura…
Na debatu Školství versus Politika ČSU pozvala zástupce všech parlamentních stran (omluvila se snad jen SPD), akci moderoval B. Kartous z EDUinu. Debata probíhala standardně – politici odpovídali po řadě na položené otázky, v první půli otázky kladl moderátor, v druhé se ptali diváci. Zástupci politických stran odpovídali vesměs předvolebně – základem dobrého školství je spokojený učitel, který by měl být náležitě zaplacen; potřebujeme školství pro budoucnost, musíme se připravit na čtvrtou technologickou revoluci; zbavme školy byrokracie, dejme ředitelům více kompetencí; školství potřebuje revoluci; školství potřebuje evoluci… atd. atd,
Po volbách ze slibů mnoho nezbyde, ale dobře, že alespoň v předvolebním čase můžeme vidět tolik zapálených reformátorů. Samozřejmě je nám jasné, že většina odpovědí bude brzy zapomenuta či odložena a přednost zase dostanou stranické priority, ale díky za naději, ta je vždycky zdravá…
Diskutéři se vzácně shodovali a předháněli v představování programů a vizí - většina z nich působí ve školském výboru PČR, někteří aktivně ve školství. Na mou otázku, zda vědí, jak vypadá maturita z ČJL, neodpověděl nikdo (očekávala jsem samozřejmě výčet a charakteristiku jednotlivých zkoušek – vím, že minimálně dva z nich jsou v obraze), všichni ovšem měli jakési povědomí o problémech kolem maturitních slohů. Paní Semelová nevěděla, kdy byla SM zavedena, paní Dobešová z ANO hovořila o preferenci dvou úrovní (zřejmě neviděla testy z ČJL VÚ), někteří hovořili o odborných hlediscích, jiní o dvou hodnotitelích, kteří opravovali slohy v letošním roce (?). Pokud jsou SM skutečně politické rozhodnutí, jak mě někdo neustále přesvědčuje, vykazují pověření politikové v této oblasti mimořádné znalosti a jejich strany by jim měly zvýšit bonusy.
Nebo naordinovat kolečko na všech stupních a typech českých škol. To by možná pomohlo.
Jestli totiž superdebata o školství něco ukázala, je to tristní skutečnost, že zástupci politických stran, kteří se specializují na školství, o konkrétních a faktických problémech českého školství až na výjimky mnoho nevědí. Nebo vědí a nechtějí problémy konkretizovat, protože jsou v nich jejich strany namočeny až po uši.
Česká středoškolská unie vykonala záslužný čin a velmi správně pozvala zástupce TÉMĚŘ všech parlamentních stran. Zachovala se demokraticky a státotvorně. Zaslouží si poděkování, nikoli skandalizaci v médiích.
Pan Žantovský a Knihovna VH (která byla o účastnících informována), by se ČSU měli omluvit.
A kdo pomůže českému školství? Václav Havel? Jan Tleskač? Volby? Komenský? Pánbůh?
Odpovězte sami.
Psáno pro Českou školu a blog.
