Proč ve 21. století učit literaturu

4. 02. 2019 17:11:25
Kolik škod už natropila povinná četba a jednostranné výklady dogmatických učitelů. Věřím, že mnozí autoři by se vzbouřili, kdyby tušili, co se s jejich texty děje ve „vyučovacím procesu“.

„Odkud že přilétlo jaro, Hubáčku?“ „Prosím, z daleka.“ „Odpovídejte celou větou?“ „Jaro přilétlo z daleka.“ „Co tím chtěl básník říci?“ „Básník chtěl říci, že jaro bylo pryč a teď najednou přilítlo.“ „Kdopak by mi to vyložil lépe?“

Slavný dialog ze Študáků a kantorů jste snad poznali a možná v jisté obměně i zažili. Zoufalý češtinář se snaží vylomit ze studentů smysl básně, který sám nechápe. Když jsem po pádu totality začínala učit, slibovala jsem si, že nic podobného dělat nebudu. Že omezím životopisy autorů, seznamy děl, rozbory poezie i literární teorii a budu se studenty „džemovat“ o smyslu příběhů, souvislostech a obměnách v čase, postavách, vztazích a pocitech, jež v nás vyvolávají těžko uchopitelné obrazy básní.

Státní maturita byla spuštěna v roce 2011 a od počátku vyvolávala bouřlivé diskuse především čeština. O slozích a testech se mluví a píše často, ústní zkouška, respektive její vliv na hodiny literatury, medializaci uniká. Zatímco většina z nás si pamatuje chronologické otázky snad ještě z dob mocnářství (starší českou literaturu, obrození či ruchovce dávali se zaťatými zuby i mnozí učitelé), dnes se u maturity rozebírá jedna kniha, respektive rozumuje se nad vybranou ukázkou.

A jako dříve někteří češtináři ujížděli na Vrchlického sbírkách či trojjmenných autorech českého humanismu, dnes si libují ve vyhledávání synekdoch, synestezií a epizeuxí v překladech Shakespeara, ptají se na řeči polopřímé v Bulgakovovi a někdy i na to létající jaro či lyrický subjekt v básni. Jeden extrém byl nahrazen druhým, místo jmen a dat zamořují hodiny literatury formální rozbory a pojmy. Především kvůli nové maturitě.

Ministr školství Robert Plaga slíbil, že otevře debatu o maturitě z češtiny. Předminulou neděli v Otázkách V. Moravce naznačil, že uvažuje o variantě státem garantovaných didaktických testů, zatímco sloh a ústní zkoušení literatury by se vrátily zpět do škol. To by mnozí češtináři i studenti uvítali. Věřme, že pan ministr, tedy nebude-li odvolán, přizve k diskusi nejen politiky a školské mediální experty, ale také učitele, kteří se s chybovostí maturitního systému setkávají v praxi.

Literatura není exaktní věda

Jak tedy učit literaturu, abychom ji nezošklivili? A má smysl ji zkoušet? Vždyť každý čtenář vnímá text individuálně, s jinými zkušenostmi a pod vládou jiných emocí. Kolik škod už natropila povinná četba a jednostranné výklady dogmatických učitelů. Věřím, že mnozí autoři by se vzbouřili, kdyby tušili, co se s jejich texty děje ve „vyučovacím procesu“.

Přesto má literatura obrovský význam. Je první učebnicí etiky, psychologie, sociologie. Díky ní mladý člověk prožije mnoho osudů „nanečisto“, naučí se rozlišovat dobro a zlo, pravdu a lež, prožívá s hrdiny zkoušky i dilemata, vidí, jaká cena se platí za chybné rozhodnutí, a pochopí, že přátelství i láska nejsou na prodej.

Mnoho let češtináři na všech stupních škol koumají, jak literaturu přiblížit, dělí se o své nápady v médiích, píšou články i neotřelé učebnice, zakládají weby, čtenářské kluby, píšou blogy a vytváří prezentace. Gymnázium Jana Keplera má propracovaný systém, který boří chronologické vyučování a opírá se o žánrově/ časové bloky (groteska a absurdno; mýtus; román). Karel Lippmann z Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích vytvořil promyšlený systém zásadních literárních témat. Hledání individuálních cest je nezbytné, dobrých učebnic je málo a světovou literaturu se budoucí učitelé češtiny na vysokých školách stále téměř neučí.

A co se osvědčilo mně? Orientace na díla výrazných osobností, široký výběr knih, společná četba i dramatizace, aktualizace textů, promyšlené otázky a diskuse se čtenáři, která mnohdy donutí ty ostatní otevřít Orwella, Austenovou či Dostojevského ze zvědavosti, nikoli z donucení. A také archetypální témata, která procházejí literaturou od antiky přes Bibli, Shakespeara až k moderním románům.

Propojme příběhy se životem

Mnozí středoškoláci se s velikým příběhem literatury setkávají naposledy v životě. Více než formální rozbory je zajímají problémy, s nimiž se hrdinové potýkají - proč Taťjana neutekla s Oněginem, jak se Valjean a Dantes vyrovnali s vězením, čím se podobají manželské krize Medey, Maryši, Nory či Kareninů a proč musí Tolkienův Frodo i Bulgakovův Mistr opustit starý svět. Při hledání souvislostí pomáhají právě stále se opakující témata (Rodiče a děti; Sourozenci; Faustovské variace; Osudová láska; Přátelství; Manželské krize; Kristovské paralely; Jedinec a moc; Učitel a žák; Lékař a pacient...). Pokud si učitel a studenti s tématem pohrají, příběhy ukážou, jak na sebe navazují, proč mají Kain i Shakespearova Kateřina obdobný důvod k řevnivosti a proč si při střetu s bezohlednou mocí podobně počínají Antigona, Kristus, Irvingův Owen Meany i McMurphy Kena Keseyho.

Literatura je zrcadlem života. Říká se, že učitel má vzbudit zájem, zažehnout jiskru. Dobrý češtinář by měl své žáky naučit literaturu nikoli znát, ale milovat. Všechno ostatní je naučí sama literatura.

Psáno pro MF DNES, 2. 2. 2019

Autor: Veronika Valíková | pondělí 4.2.2019 17:11 | karma článku: 26.93 | přečteno: 784x

Další články blogera

Veronika Valíková

Stihne ministr Plaga vrátit sloh a literaturu školám?

Na jaře slíbilo Ministerstvo školství ČR předložit poslancům novelu, na niž mnozí češtináři netrpělivě čekají, neb se týká se změny maturitního modelu.

11.7.2019 v 9:49 | Karma článku: 17.67 | Přečteno: 361 | Diskuse

Veronika Valíková

Všichni naši dobří svazáci

Byli si tolik podobní. Mladí či stárnoucí hoši, většinou v oblecích, někdy sladké dívkoženy v šatech jasných barev. Na rozdíl od zasloužilých straníků, kteří už měli své jisté, byli dobře zapsáni u Velkého bratra...

23.6.2019 v 11:33 | Karma článku: 33.51 | Přečteno: 1103 | Diskuse

Veronika Valíková

Druhou frontu si přál hlavně Stalin

Červen je měsíc Dunkerku v roce 1940, vylodění v Normandii 1944 i brexitu 2016. V souvislosti s oslavami otevření druhé fronty se opět vášnivě debatovalo o tom, kdo osvobodil Evropu od nacismu. Já tedy hlasuji pro Churchilla...

18.6.2019 v 9:59 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 1053 | Diskuse

Veronika Valíková

Nadaný žák potřebuje především nadaného učitele

Potkala jsem v životě mnoho skvělých studentů. S některými z nich mám dodnes výjimečný vztah. A upřímně, občas si nejsem jistá, jestli se více naučili oni ode mě nebo já od nich. Každopádně jim chci poděkovat a věnovat tuto glosu.

5.6.2019 v 10:00 | Karma článku: 18.49 | Přečteno: 351 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Bedřich Dvořák

Nelžeme si trapně sami sobě ?

V Česku bohužel narůstá nevzdělanost a neinformovanost lidí.V debatách o Rusku i Číně a dokonce i o USA padají takové perly,že je to zarážející.Jen jsou to jiné perly,než které se nemají házet sviním.

19.7.2019 v 10:33 | Karma článku: 27.40 | Přečteno: 1057 | Diskuse

Zdenek Horner

Jak Německo a Evropa zanedlouho zkrachuje

Navzdory výsledkům evropských voleb naši zdejší neonarcisté vidí ekonomicko nábožensko etnické hrozby pro Německo a Evropu zcela jasně. Tyto dvě hloupé naivní instituce udělaly chybu, když si je nenajaly coby poradce.

19.7.2019 v 0:59 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 801 | Diskuse

Zdenek Horner

Chudínek Trump, chudinek Zeman

Oba současní prezidenti mají jedno společné. Jsou to, jak říkáme trefně po česku „fouňové“. Takový typický náfuka v čele světa se domnívá, že on smí urážet každého, ale jeho nesmí urážet nikdo. Taková je skoro celá dnešní elita.

18.7.2019 v 14:05 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 398 | Diskuse

Zdenek Horner

Popírání neokolonialismu jeví se mi poněkud hloupé

Všude je mnoho veřejných i odborných zdrojů. Pravdou je, že kolonialismus velmocí, k nimž jsme nikdy nepatřili se rozpadl zhruba do roku 1970. Nicméně pokračoval érou neokolonialismu, kterého se účastníme i my.

16.7.2019 v 16:05 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 602 | Diskuse

Zdenek Horner

Některý bloger je zde neskutečně chytrý

Naštěstí jen neskutečně. On je spíše vychytralý. Rozhodně má patent na rozum. Zřejmě vydaný samým Okamurou, stínovým ministrem antimigrantské pravdy všeho druhu. Libyjské gulagy ho nijak netrápí.

15.7.2019 v 23:14 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 871 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz