V případě jejího schválení by si stát ponechal didaktické testy, sloh a literatura by se vrátily do kompetence škol. Od spuštění státní maturity v roce 2011 prošla zkouška z češtiny pod taktovkou ministrů z ČSSD proměnou směrem k centralizaci a unifikaci. I proto navrhl ministr Plaga změnu, o níž se již dlouho diskutuje v médiích i v Parlamentu ČR. Maturitní novela se však kvůli množství připomínek zdržela na ministerstvu. Mezitím přišli s návrhem i Piráti, kteří též chtějí vrátit sloh a literaturu do kompetence škol.
V roce 2010 jsem naposledy maturovala postaru. Studenti psali čtyřhodinové eseje a povídky, které dodnes ráda čtu. Jsou vypilované, žádné rychlokvašky, jež vznikají při psaní dvouhodinových textů. Navíc jsou autentické – otevřená témata bez formálního omezení dovolila studentům psát osobité výpovědi, vycházející z jejich zkušeností. K ústnímu zkoušení nosili maturanti obsáhlé seznamy četby, věděli, že cokoli přečtou, bude jim k užitku. Maturitní rozhovory jsme vedli o tom, co studenty zajímalo - o vztazích a vývoji postav i stále se opakujících, věčných tématech.
Nyní se i na gymnáziích píšou dvouhodinové popisy a zprávy a studenti cvičí formu podle šablon z internetu. Obsáhlé soupisy individuální četby nahradily školní seznamy, které se průměrují podle sečtělosti všech češtinářů na škole. Proto se v nich opakují stejné tituly, z nichž si studenti vyberou dvacet knih. Forma zkoušky klade důraz na analýzu textu a jazykové jevy, což studenty zajímá nejméně.
Mnozí stahují rozbory z internetu a neriskují, že se vlastním uvažováním netrefí do jízdního řádu. Ubývá radostných čtenářů - na gymnáziu, kde jsem mnoho let učila, znali dříve studenti jména spisovatelů, o nichž většina jejich dnešních kolegů nemá ponětí.
Současná podoba maturitní zkoušky z češtiny je pro odborné školy příliš akademická, gymnaziální studenty nemotivuje k četbě, tvořivému psaní a přemýšlení v souvislostech. Další zanedbávání literatury a slohu se nám může vymstít, proto věřím, že politici problém rychle vyřeší. A že neproběhne politická rošáda, na jejímž základě by ANO vrátilo ČSSD ministerstvo školství výměnou za rezort kultury. To by české školství mohlo uvrhnout zpět do období nekompetentních rozhodnutí, řízených vším, jen ne zdravým rozumem. Byla by to příliš vysoká cena za narovnání vztahů v koalici a nejsilnější vládní straně by se mohla vymstít u voleb. Ať už proběhnou v řádném termínu, nebo budou vypsány předčasně.
Psáno pro MF Dnes, 9. 7. 2019