Úterý 15. června 2021, svátek má Vít
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 15. června 2021 Vít

Otec Martin a čertíci

13. 04. 2021 14:28:47
Tak zase kousek z Češtinářek. Čerti musí ven. Dělám korektury a věřím, že se nějaký vydavatel brzy najde. A v nejhorším do toho půjdu sama. Držte palce.

„Věříte na čerty?“

Můj poslední oktavánský seminář, Obrazy zla a smlouva s Ďáblem. Temné téma, náročná příprava mě dost vyčerpala.

„Tak věříte, nebo ne?“

Rézinka nasadí úsměv, Janinka se tváří trochu zděšeně. A Juráš si to vyloženě užívá. Konečně Trhlíkové hráblo, tohle tu máme místo cirkusu.

„To není řečnická otázka,“ říkám sugestivně. „A nemyslím veselé čertíky mikulášské ani přiblblé čertíky z pohádek. Čert, ďábel, satan, absolutní zlo – věříte, že vám něco takového může zkřížit cestu?“

Dívají se na mě dál pochybovačně. Děti dvacátého století.

„Kolik spisovatelů ho vidělo. Kolik hrdinů s ním vedlo dialog. Adam a Ježíš. Dante a Goethe. Dostojevskij. C. S. Lewis, Bulgakov i Kazantzakis... Máte pocit, že si všichni ti pánové vymýšlí? Že nás vodí za nos?“

Markétka pomalu kroutí hlavou.

„Ne. Jde jen o to, jak je vnímáme – jestli konkrétně jako Dante, nebo abstraktně jako moderní autoři...“

„Čert Ivana Karamazova tedy abstraktní není,“ provokuje Lukáš.

„Nejde o ty konkrétní podoby ďáblů,“ kontruje Markétka „Spíš o to, co představujou.“

„Jo, jasně,“ přidává se Rézinka. O podobách dáblů píše za mé asistence maturitní práci, kterou ovšem bude muset obhájit u Evy. „Dřív bylo zlo jasný, zřetelný, pevně ohraničený. Teď se přesouvá do nás. Ďábel pokouší nenápadně, Peklo proniká do života a prolíná se s ním jako jeho pevná součást...totalita, strach, beznaděj, závislosti...“

„Souhlasím, Rézo. A teď znovu – Věříte na čerty? Mohl by se Ďábel objevit třeba tady u nás v Trnové?

„Vždyť se u nás učí náboženství, pansórko,“ pohoršuje se Janinka. „Nejsme jako ostatní školy. Máme tady dokonce kapli, protože před válkou tu učily jeptišky.“

Právě proto by sem šel Čert jako první, říkal vždycky Otec Martin. Dokonce to tu nechal vykropit.

Ale to jsem Janince vysvětlovat nechtěla.

Otec Martin jezdil do Trnové dvakrát týdně učit náboženství.

Žil zčásti v premonstrátském klášteře, měl vlastní farnost, poctivě se staral o Trnovou a ještě mu zbýval čas na pravidelné návštěvy hospod a kaváren s těmi, kteří jeho společnost vyhledávali. Drby nešířil, ale viděl nám všem do kuchyně, věděl, jak učíme, s čím se který učitel potýká i jaká trápení mají jeho studenti.

Byl o pár let mladší než já, zemitý, plný života. Nebál se čertů, byrokracie ani Evy.

Nebál se ani Melichara. Uměl se mu postavit čelem a neuhnout. Mnohokrát ztratit slovo za kolegu, který byl právě v nemilosti.

Toničky si vážil, mě chránil a Kláru miloval, přestože jediná z nás tří nebyla jeho víry. Nebo možná právě proto. Mohl s ní mluvit o všem, co ho trápilo, nemusel si na nic hrát, nic předstírat. Propadl jejímu kouzlu jako většina mužů z Trnové a ona mu náklonnost nepokrytě oplácela.

Občas mě napadlo, zda zbytečně nehazardují, nebalancují na hraně, ale Martin moje obavy vždycky nějak zaplašil.

„Ona je úžasná, Terezo, ale my bychom se navzájem zabili. Proto je dobře, že já jsem kněz a ona má dvě děti a příčetného manžela.“

Znal své řemeslo, uměl si ohlídat patníky i nebezpečné krajnice.

Taky uměl se studenty prochlastat noc a o pár hodin později odsloužit ve školní kapli nádhernou mši.

Jednou mě při slavnostním kázání téměř rozplakal. Loučila jsem se s ním toho rána v pět, stál mezi čerstvými maturantkami, které na něj hleděly jak na svatý obrázek, lehce se komíhal a kynul mi na pozdrav oroseným půllitrem:

„A ne že v kapli usneš, dneska to bude stát za to!“

Stálo. Martin se překonal. Moudrost, tolerance i životní nadhled z něj proudily v gejzíru slov a obrazů dobrých dvacet minut do řad ztichlých studentů. Chtěla jsem ho hned po mši pochválit za zázračnou regeneraci a zjistit, zda to způsobila vroucná modlitba či zázračný lék dodávaný farářům přímo z Vatikánu, ale nebyl k nalezení.

Našla jsem ho v jeho kabinetě v pátém patře školy. Seděl na židli, tvářil se jako zelená kapusta křížená žlutou tykví, tupě zíral před sebe a téměř mě nevnímal. Teprve když jsem potřetí vynesla do nebe jeho moudrou řeč, neslyšně říhl, zhluboka se nadechl a bezbarvým hlasem zahuhlal:

„Málem jsem je všechny poblil!“

Autor: Veronika Valíková | úterý 13.4.2021 14:28 | karma článku: 12.60 | přečteno: 351x

Další články blogera

Veronika Valíková

Kdo je váš současný český básník? Ten můj se jmenuje Jaromír Nohavica

Připravila jsem si pro vás dvě anketní otázky, budu ráda, když na ně odpovíte. Zajímá mě, které české básníky máte rádi a kterého současného považujete za toho svého. Komentáře uvítám, o své vlastní lásky se dělím níže.

5.6.2021 v 9:59 | Karma článku: 32.98 | Přečteno: 1316 | Diskuse

Veronika Valíková

Druhé covidové maturity: rozumný kompromis

Minulý týden se psaly maturitní didaktické testy. Jsou jedinou částí zkoušek, kterou letos studenti, s výjimkou těch, kteří odpracovali alespoň 160 hodin v nemocnicích, konají plošně a povinně.

2.6.2021 v 8:54 | Karma článku: 9.22 | Přečteno: 283 | Diskuse

Veronika Valíková

Pohádkové harašení a starý dobrý máj

​Princ z Disneyovy Sněhurky byl obviněn ze sexuálního obtěžování. Zatímco adoptivní matka sedmi trpaslíků leží v kómatu, přiotrávená kouzelným jablkem, loučí se s ní animovaný fešák už pětaosmdesát let erotickým polibkem...

21.5.2021 v 10:04 | Karma článku: 26.85 | Přečteno: 553 | Diskuse

Veronika Valíková

Presumpce neviny a Dvanáct rozhněvaných mužů

Nejsem právník, možná mě některý z diskutérů opraví. Presumpce neviny říká, že člověk má být považován za nevinného, dokud není pravomocně rozhodnuto o jeho vině. Je jedním z principů právního státu.

27.4.2021 v 10:39 | Karma článku: 32.52 | Přečteno: 1238 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Bojanovská

Z deníčku delegátky (4. část) – Turnusy, klienti a pár příběhů z praxe

Přijíždí autobus s klienty a kolem se začínají prohánět kabriolety troubící jako Kaiser s Dejdarem ve Slunce seno...a to je jen začátek turnusu. Přijelo totiž „nové zboží" a místní beach boys jsou nadržení.

15.6.2021 v 6:58 | Karma článku: 6.95 | Přečteno: 134 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Chudáček blbeček co nechtěl vakcínu

Kdo z těch co přečetl nadpis a usoudil ,že autor bude psát o sobě měl pravdu. Já jsem ten chudák blbeček co nechce nic si do těla píchat (až budu chtít ,vím o lepším svinstvu co si lze píchnout).....

13.6.2021 v 5:41 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 1194 | Diskuse

Irena Bátrlová

Vodní panna

Ani nevím, zda vedle nás bydlela odjakživa nebo se v některém z roků, patřícím minulému století, přistěhovala. Každopádně a jistě byla mou sousedkou - starou, ošklivou, zpomalenou a hrbatou starou ženštinou bydlící v sousedství.

12.6.2021 v 20:00 | Karma článku: 23.84 | Přečteno: 472 | Diskuse

Luboš Vermach

Profesora jen tak něco nepoloží – snad jenom to vedro

To se týká jak našeho populárního starocha, tak jeho kamarádů, s nimiž plánuje strávit víkend. Zvládnou "hoši" náročný program nebo je nástrahy české kotliny zlomí? Nechme se překvapit ...

12.6.2021 v 16:59 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 356 |

Hana Bornova

Babeta Malinová a záhada v hladomorně

Detektivní povídka na sobotní odpoledne. Nadporučík Červený a bystrá historička spolu řeší záhadné události na Strakonickém hradě...

11.6.2021 v 17:34 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 161 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz