Státní bezpečnost měla potírat vnějšího a hlavně vnitřního nepřítele, kontrolovat protikomunistickou činnost doma a shromažďovat informace v zahraničí. Estébáci byli zaměstnanci StB s řádným platem a průkazem. Tihle „andělé na kůru“ věděli o mnohých z nás všechno, od čísla bot po sexuální preference, a lovili do své pavoučí sítě, plné převážně nedobrovolných spolupracovníků, další nešťastníky, kteří se báli o kariéru, rodinu, zdraví či jen o možnost vycestovat do zahraničí. Často své oběti drsně zatlačili do kouta - a ty pak ze strachu udělaly cokoli.
Setkala jsem se přiznanými estébáky jen jednou. 21. 11. 1989, v den, kdy se komunistická moc rozhodovala, zda potlačí demonstrace silou, mě zatkli v Kolíně s peticí Několik vět v batohu. Čtyři hodiny mě vyslýchali dva uniformovaní esenbáci a dva neuniformovaní estébáci. Hráli si se mnou jako kočka s myší, vyhrožovali, že budu viset v komíně, střídali cukr a bič a nakonec mě, zarputilou, ale zcela vyřízenou, vypustili do kolínské večerní tmy. Ani si nepamatuji, co jsem jim navykládala. Že jsem byla v Kolíně sama, že jsem byla 17. 11. na Národní. Zápis jsem nikdy neviděla. Vím já, co si do něj naťukali?
Dnes se nám snadno soudí oběti téhle obludné pavoučí Oduly. Zapomínáme, jak byla mohutná a dobře placená, jak snadné pro ni bylo dostat někoho na kolena. Že se do jejích služeb dostávali speciálně školení rozvědčíci, kteří měli psychologické kurzy, jak oběť vytipovat, motivovat, zmanipulovat, vyslýchat a vydírat. A že se zaměřovali hlavně na osobnosti, jež ve svém oboru něco znamenaly - umělce, sportovce, vědce, lékaře, učitele, ekonomy, disidenty...
Není dobré stále lidi trestat za minulost. Ale zatímco oběti té pavoučí sítě často známe, spíláme jim v médiích i na sociálních sítích a nazýváme je „estébáky“, ti skuteční snovatele vláken, placení estébáci s průkazem tajné policie, naší pozornosti vesměs unikli.
Žijí mezi námi a mnozí jistě změnili názory, preference i pracovní návyky. Přesto, kdykoli je bahnem vláčen další nešťastný estébácký spolupracovník z donucení, nemohu se zbavit dojmu, že pořád tak trochu tančíme podle not té tajné obří sítě, jejíž vlákna nikdy nikdo důkladně nerozpletl.
Psáno pro MF Dnes 4. 11. 2022
PS: Mám zavřenou diskusi. Diskutovat se mnou můžete formou vlastních článků. Pokud nemáte svůj blog, milí diskutéři, otevřete si ho. Pěkný den.
