Co tady zas blbnete?
Co vlastně dělá lékaře dobrým lékařem? Často jsem se na to ptala jedné své literární postavy, ale odpověď stále hledám mezi řádky.
Jsou to znalosti? Zkušenosti? Laskavost či přesvědčivost? Můj pohádkový čaroděj Gral, krom toho, že je dobrý gynekolog, má ještě dar úžasné empatie a neobyčejné herecké nadání. To vše spolu s velkorysým přesvědčením, že každá ženská má právo být tak trochu cvok, pokud to zrovna potřebuje k přežití, využívá k úžasnému cíli – dovést vyděšené, poblázněné, zdeptané a nedůvěřivé pacientky na oddělení rizikového těhotenství k porodu zdravého a donošeného mimina.
Nemusím samozřejmě zdůrazňovat, že pokud vám moje literární postava někoho připomene, je to podobnost čistě náhodná.
Vybrala jsem ukázky z kapitol Žebřík z kůstek mořského savce a Vysoko, vysoko v horách:
„Co tady zas blbnete? Člověk na chvíli vytáhne paty...!“
Gral stál nad mou postelí, na tváři svůj obvyklý škleb vševědoucího fauna, a jen podle rychlosti, s jakou začal okamžitě prohmatávat moje nešťastné břicho, jsem poznala, že je přece jen malinko nervózní.
Vtrhl ke mně do pokoje ještě před snídaní, vynadal mi hned ve dveřích a pak ze mě bez okolků stáhl přikrývku. Zavřela jsem oči, poddala se známým dotekům, a když se o mé uši něžně otřelo konejšivé zabručení, přepadl mě obvyklý pocit klidu a bezpečí.
„Už bylo hůř,“ houkl o vteřinu později skoro vesele a zase mě přikryl. „Stavím se tady ještě odpoledne, teď musím letět…“
„Přiďte určitě,“ špitla jsem a rukou, ve které nebyla zavedená infuze, si povytáhla deku trochu výš. Pořád ještě se mi třásly nohy z vysokých dávek partusistenu a tep se mi plašil při sebemenším podnětu. „Já vás tady potřebuju, pane doktore.“
Zastavil se na prahu a přikývl. Těžko nepřikývnout.
„Přijdu. Přijdu každý den!“
Moře kolem bylo nezvykle klidné a mělo azurově modrou barvu.
Na R 3 mě přivezli hned druhý den po mém nočním vpádu na porodní sál. Byla neděle večer, po chodbách se trousily pacientky v pestrobarevných županech a jejich kradmé pohledy vyjadřovaly soucit, strach i mírnou zvědavost. Ležela jsem bezmocně na vozíku, nad hlavou mi hrkala věrná láhev s infuzí a na čele blikal veliký červený nápis: „Pozor. Těžký případ! Nekrmit!“
V pondělí brzy ráno se oddělení R3 razantně probudilo do běžného pracovního dne a já jsem se stejně razantně probudila s ním. Čekal mě vyčerpávající kolotoč nejrůznějších vyšetření, a když jsem se těsně před obědem skulila z malé pojízdné židličky do nemocniční postele, měla jsem všeho právě tak dost.
Překvapovalo mě, že za mnou ještě nepřišel čaroděj. Právě jsem hledala polehčující důvody pro jeho nepřítomnost, když se otevřely dveře a do pokoje důstojně vplula Majka.
„Pan doktor Gral je v Londýně,“ oznámila mi vesele, zatímco do mě píchala další dávku kortikoidů. Zatočila se mi hlava a zesládlo horní patro, ale Majka už vytahovala jehlu z mého zadku a strkala mi do ruky misku s medicínou. Magnésium, diazepam, askorutin, samé známé firmy, mohla bych si je od hodiny ordinovat sama, k čemu já tady vlastně potřebuju doktory...
„A kdy se vrací, sestřičko?“
„Zítra! Tohle zbaštěte a doufám, že dneska v noci nebudete provádět žádný hlouposti! To mimino je eště moc malý! Hezky se tu zabydlete a myslete na samý veselý věci!“
Když odešla, svinula jsem se v posteli do klubíčka a snažila se uklidnit. Zkoncentrovat. Ale ať jsem dělala, co jsem dělala, pořád jsem si připadala jako Smolíček Pacholíček prostřed hlubokého černého lesa…
„Pane doktore?“
„Ano?“
Plnil slib a chodil za mnou jednou, dvakrát denně. Teď byl čtvrtek odpoledne, pátý den mojí hospitalizace. Infuzi už mi vyndali a cvrkot kolem mojí postele se pomalu stabilizoval. Moje břicho taky.
„Já si z vás udělám žebřík do šestatřicátýho týdne. Ať se vám to líbí nebo nelíbí!“
„Mně se to líbí,“ utlumil měkce a cíleně moji agresi. Potměšilý úškleb vševědoucího fauna nahradilo teplé, do nebe zvoucí pousmání.
Skrz zavřené okno padaly do mého studeného nemocničního pokojíku opožděné paprsky podzimního slunce a kreslily na zdech i na bílém povlečení jemné zlaté ornamenty. Jeden z nich se laškovně usadil Gralovi ve vlasech. Pozorovala jsem ty sluneční hrátky mírně zhypnotizovaná.
„A je to reálný? Ještě pět tejdnů?“
„Já si myslím, že to reálný je,“ řekl čaroděj pomalu, s rozvahou. „Protože vás znám.“
Podzimní paprsek mu pomalu klouzal přes čelo až k rozepnutému límečku doktorské košile a umazával vrásky i léta v Nábřežní. Zavřela jsem oči, rozhodnutá soustředit se jenom na hlas, tón, barvu a významové posuny...
„Ale hlavu za to nedám, aby bylo jasno!“
„Já vám ji taky neutrhnu!“
Zasmál se, vyskočil z křesla a poklepal mě po rameni.
„Tak se držte. Kdyby se něco dělo, zavolají mě, dneska mám službu. Ale nic se dít nebude!“
Kristýna se narodila dva dny před mými třiatřicátými narozeninami, v třicátém sedmém týdnu těhotenství, na první neděli adventní, v deset hodin ráno. Zdravé, tlusté, donošené mimino. Porod byl dlouhý a úmorný a téměř u konce mi překvapení v podobě vlastní neschopnosti téměř utrhlo hlavu. Nakonec mě z mlhy, husté jako krupicová kaše, vyvedl majáček důvěrně známého hlasu:
„Tohle nemá cenu Terezo. Vy se zbytečně vysilujete a nám to k ničemu není. Dělejte si, co chcete, my se přizpůsobíme!“
Nádech a byla venku. Holčička. Malá, vzteklá, uřvaná holčička s křivou pusou, vyplazeným jazýčkem a Adamovýma nožičkama.
Soukromý nebe, 2004
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,68
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky