Bezpečné místo k nadechnutí (2.) - NEVĚŘÍM SVÝM OČÍM
„Co je nového, Gabrielo?“
„Potřebuju zmizet, pane doktore.“
„Vzpomínám si. Vysvětlíte mi konečně důvody?“
„Dřív se ženské na tohle neptali. Otevřeli dveře klášterní cely a nechali ji tam, jak dlouho chtěla. Nechci se přizpůsobovat. Nechci se léčit, abych lépe zapadla do skládačky. Chci zmizet.“
„Co vaše práce?“
„Přijdu o ni. Bude to taková ztráta?“
„Proč chcete zmizet, Gabrielo? Čeho se bojíte?“
„Bojím se, že přijdu o zdravý rozum.“
„Zajímavá obava. U psychiatra.“
Netrpělivě poposedla a zhluboka se nadechla. Nesouhlasně.
„Učím rodný jazyk, pane doktore. Učím studenty psát, mluvit a myslet. Dělám to, neříkám, že vždycky ráda, ale jsou chvíle, kdy je mi i dobře. Ale teď…“
Vytáhla z kabely nějaké desky a plácla je na stůl přede mě.
„Tohle si přečtěte. Testy NASRTu. Národní srovnávací testy. Na jaře proběhlo první kolo, příští rok nás čeká další. Nevím si s těmi otázkami rady.“
Přede mnou leželo několik listů papíru s úkoly. Text, otázka, odpovědi A,B,C,D. Otevřel jsem namátkou složku a můj zrak utkvěl na verších, které jsem od mládí miloval:
Text k otázce 26:
„Za vraty našich řek
zní tvrdá kopyta,
za vraty našich řek
kopyty rozryta je zem
a strašní jezdci Zjevení
mávají praporem.“
F. Halas: Torzo naděje
Otázka 26
Básník v roce 1938 v těchto verších vyjádřil svou obavu:
A. Z bájných biblických postav
B. Z představ, které sužovaly jeho nitro
C. Ze vzmáhajícího se nacismu v Německu
D. Z projevů nesvobody a totality, které se ve společnosti objevovaly
Zíral jsem na text a nevěděl, co odpovědět. Gabriela se unaveně usmívala.
„Takhle se přece nemůžou ptát!“
„Jistě, pane doktore. Proto to také ukazuju psychiatrovi.“
„Je tam podobných otázek víc?“
„Ano.“
„Jak poznáte tu správnou?“
„Těžko. Správně je C. Podle NASRTu. Učím teď studenty myslet jednoduše a prvoplánově. V otázce je zmíněn rok 1938. Moc o tom nepřemýšlejte, říkám jim. Co zaškrtne většina? Nacisty. Bude to nejspíš správná odpověď. Tedy nejsprávnější. To je jejich termín. Jen jedna odpověď je nejsprávnější.“
Stále jsem udiveně hleděl na podivné otázky.
„Klidně bych zaškrtl B. Nebo D. Byla by to chyba?“
„Ano, pane doktore.“
„Ale takhle vnucovat interpretace, to se přece nesmí! Proč se nebráníte?“
„Bráníme. Je nás asi pět. Bombardovali jsme noviny, psali dopisy, petice. Zpochybnili několik otázek. Já jsem nakonec podala na NASRT žalobu. Proto taky potřebuju zmizet.“
Náhle se mi v hlavě spojily informace, kterým jsem dříve nevěnoval dost pozornosti. Články proti Národním srovnávacím testům. Jména, která se v těchto článcích pravidelně objevovala. Gabriela G…
„Bojím se. Je v tom hrozně moc peněz a já jsem jen obyčejná učitelka…“
CRRR! Zvonek zadrnčel téměř strašidelně.
Bydlím ve svém domě sám. Už léta. Kromě pacientů, kteří jsou předem ohlášeni, málokdy někdo zazvoní. Zvedl jsem se s omluvou, Gabriela se choulila do křesla.
Venku stáli dva. Neurčitého věku. S průkazkami v rukou.
„Policie. Je u vás slečna Goldová?“
Dlouhán albínského vzhledu měl pisklavý, nepříjemný hlas. Druhý, tmavovlasý ramenatý muž v černém, komunikoval pouze očima. Na krku měl mateřské znaménko ve tvaru fazole. Ukázali mi Gabrielinu fotografii.
„Potřebujete s ní mluvit?“
„Rádi bychom.“
Gabriela stála uprostřed pracovny s kabelou v ruce. Samozřejmě nás slyšela.
„Co jsem provedla?“
„Půjdete s námi. Jste obviněná z vraždy kolegyně a šéfové, Evy Koutové, slečno Goldová. Máte právo nevypovídat. Máte právo zavolat svému obhájci.
Gabriela vypadala vyděšeně. A překvapeně.
„Eva je mrtvá?“
„Našli ji ve vašem společném kabintetu. Otrávenou. Na šálku s kávou jsou vaše otisky. Kromě otisků slečny Koutové. Kolegyně nám prozradily, že byly dopoledne svědky nepříjemného konfliktu.“
„Pohádaly jsme se.“
„Kvůli čemu?“
„Máme dlouhodobě odlišné názory. Ale kvůli jedné hádce ze mě nemůžete udělat vraha!“
„Ale můžeme vás požádat, abyste nám ukázala svou kabelku.“
Gabriela nejistě podala Albínovi černou koženou brašnu. Ten ji předal Fazolkovi, který hlučně vysypal její vydatný obsah na stůl. Chvíli se přehraboval ve změti papírků, tužek, rtěnek, zrcátek a kartáčů na vlasy, pak vytáhl jakousi účtenku.
„Kupovala jste tento týden v drogérii louh?“ zeptal se opět Albín.
„Prosím?“
„Našli jsme u vás účet. V kávě Evy Koutové byly nalezeny zbytky louhu.“
„Ale já jsem…nekupovala žádný louh.“
Fazolka vítězoslavně nahrnul Gabrieliny drobnosti zpět do kabely. Albín se tvářil nekompromisně.
„Slečno Goldová, vezměte si své věci a půjdete s námi. Neprodleně. Pan doktor vás jistě omluví.“
Podívala se na mě prosebně. Hledala záchranu.
Ale já jsem jí pomoci nedokázal.
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Nebyly to trávicí potíže, ale zhoubný nádor. Jolaně pomohla jehlová biopsie
Ještě loni touhle dobou se cítila zdravá. Zrovna prošla menopauzou, a tak když se jí začátkem léta...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
Studenty protestující za Gazu měsíce trénovaly skupiny napojené na Hamás
Premium Masivní demonstrace za konec bojů v palestinském Pásmu Gazy, jež se v posledních týdnech rozlily po...
Nového děkana po Ševčíkovi na VŠE nezvolili, jediný zájemce to očekával
Akademický senát Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze (NF VŠE) nového děkana v...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 461
- Celková karma 25,74
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky