Víte, že jste chlap, paní Valíková?

 „Ta tvoje logika!“  „Kdybys myslela logicky, tohle by se nestalo!“ „Nechoď na mě s tou svojí ženskou logikou, jsi úplně mimo mísu!“ Také to denně slýcháte? Proč to ti chlapi říkají?

Možná je to kouzelná formulka a zdánlivě nelogické spojení „ženská“ a  „logika“ má nějaký  zázračný vliv na mužskou potenci. Možná to muže stimuluje k větším intelektuálním výkonům. Možná jim to hojí pošramocené sebevědomí. Každopádně si „ženskou logikou“, respektive „(NE)logikou“ vypomáhají hojně a radostně. Jsi ženská, nemůžeš myslet logicky. Jsi impulsivní, nemůžeš myslet logicky. Řídíš se svou intuicí, jakpak bys, prosímtě, chtěla řešit tenhle problém LOGIKOU?

V pubertě jsem milovala jednoho matematika. Odehráli jsme spolu mnoho partií šachu, než jsem mu poprvé dala mat. Kvůli němu jsem řešila logické hádanky, které nosil po kapsách. A bavilo mě to. Ale svět symbolů byl pro mě příliš neosobní, utekla jsem k příběhům. Jsou starší. A z mého hlediska i pravdivější.

Manželské hádky u nás doma se často točily kolem logiky. Respektive kolem mužského a ženského myšlení. Tvrdila jsem, že se něco stane, můj bývalý muž říkal, že to nemá logiku. Pak se to stalo. Rozvod bylo jediné logické řešení jeho situace. Zcela nelogicky tomu rozumím.

Logika je zřejmě nějaká záhadná schopnost, se kterou se rodí výhradně muži. Je jim dána do vínku, sají ji s mateřským mlékem. Když žena řekne něco podstatného, když trefí hřebík na hlavičku, když najde slabé místo v zapeklitém spletenci nesmyslů, měla štěstí, intuici, byla pilná a poctivá. Ale logika? Ta s tím určitě nesouvisí.

Jednu věc ovšem nechápu. Ještě v dobách manželských jsem chodila k jistému psychoterapeutovi. Měl za úkol mě polepšit. Hovořil se mnou velmi erudovaně, probral naše rodinné spory, logické i nelogické, snažil se dostat k jádru problému. Byl čím dál nespokojenější. Kroutil hlavou, odfrkával, krčil rameny. Pak na mě pohlédl, téměř nešťastně, a vzdychl:

„Víte, že jste chlap, paní Valíková?"

Vyprávěla jsem pak tuhle příhodu svému gynekologovi. Málem smíchy spadl ze židle.

Mně to ovšem tak legrační nepřipadá.

Ale třeba v tom všem časem najdu nějakou logiku…