Jak jsem pod Komňou stopovala s kolem v ruce
Stopování byl nejen užitečný a v našem případě i zcela nutný způsob přepravy. Byly to pro nás zároveň zábava a sport, platily tu a dodnes jistě platí i určité zákonitosti a zcela zvláštní filosofie. Namátkou:
- Nikdy nesmíte stopovat naštvaní či pohádaní. Nikdo vám nezastaví. Nejdříve si musíte sednout, promluvit si, hodit se do nálady – pak teprve můžete zase začít mávat na projíždějící auta.
- Vždycky je lepší stopovat ve dvou. Kvůli bezpečnosti. I řidiči raději zastavují mladým dvojicím. Tedy řidiči, kterých se nemusíte bát.
- Pokud někde dlouho stojíte, nezoufejte. Pojedete pak možná hodně daleko.
Léta jsem nestopovala. S malými dětmi bych se toho neodvážila, sama se bojím. Jen v opravdové nouzi, když mi ujedou vlak i autobus a já mám někde být přesně na čas, zamávám. Takhle jsme jeli s Chumem a Týnou na svatbu kamarádky - stihli jsme ji tak tak.
V první půli července jsem na kole křižovala Slovácko. Mohl za to kamarád, kterého zaujalo mé sdělení, že tam mířím, nemám peníze, neb muži občas neplatí na děti, a potřebuji zhubnout. Strčil mi pod nos mapku s cementárnami, betonárkami, pískovnami a kamenolomy v okolí Uherského Hradiště, ty jsem měla objet, popsat a vyfotit. Takovou bojovku nevymyslel ani náš vodácký vedoucí Luňák, který zvráceně miloval vysoké a strmé kopce. Kdykoli jsme kamkoli jsme přijeli, stačilo najít očima ten nejvyšší a za hodinu už jsme se na něj drápali. A protože Luňáka jsem zase milovala já, mívala jsem většinou velmi slušný čas.
Hradišťsko je placka. Jenže v mapce byly i dva kamenolomy v Bílých Karpatech. K tomu prvnímu vysoko „ve skále“ jsem vyšplhala v nejparnější den kolem poledne, hladová a žíznivá – v té Bohem zapomenuté vesnici neměli hospodu ani obchod. Spustila jsem se zase dolů do vsi a hledala cestu na hlavní – další kamenolom byl na Komni, čtyři kilometry stoupání. A proč prý jsem na hlavní neprojela přímo z kamenolomu, je tam cesta, divili se vesnčané nechápavě.
Začala jsem znovu šplhat do kopce. Šlapat se to nedalo, jen vést kolo a supět. Nevadí mi pohyb ve vedru, naopak, dělá dobře mým kloubům i páteři, ale tentokrát jsem si zřejmě udělala zátěžový test. Zhruba na úrovni kamenolomu, ke kterému jsem prve dostoupala, právě u spojovací cesty na mě přišla kriza. Na hodinkách půl druhé, nejbližší hospoda čtyři kilometry, přede mnou další kamenolom a prach a vedro a pot a krev. Pokud to tedy přežiju...
Zvuk motoru přijíždějícího náklaďáku mě přiměl zvednout ruku a zamávat. Jen tak, ze sportu, staré reflexy. Auto přibrzdilo a k mému úžasu i zastavilo. „Kam,“ zeptal se veselý řidič, popadl mé kolo jako dámskou kabelku a hodil ho na plošinku za kabinu. „Nebojte, vozím tam i svoje,“ uklidnil mě vzápětí.
Zpola omámeně jsem se vydrápla do kabiny a nevěřila svému štěstí. A to mě provázelo dál. Řidič se poptal na mou trasu, sdělil mi, že jsem blázen, že to nemohu ujet, odvezl mě do druhého kamenolomu, který jsem vyfotila z okna náklaďáku, provezl mě Bílými Karpatami a vysadil v Hluku s přesným plánkem další cesty. Ještě mi povyprávěl o místních pamětihodnostech a svém rodinném životě. Mrzelo mě snad jen to, že je ženatý.
Stihla jsem ten den vyšlapat další drsný kopec na Suchov a strávila krásný večer i noc v Nové Lhotě u své bývalé studentky a jejího tříměsíčního chlapečka. A to jen díky panu Mitáčkovi z Ostrožské Nové Vsi, kterému tímto ještě jednou vřele děkuji.
Pokud ho někdo znáte, moc ho ode mě pozdravujte! Jsem ta Pražačka, kterou i s kolem naložil pod Komňou.
Za rok tam na něj zase zamávám!
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Jako prd do Stromovky, posmívá se Fico slovenské sbírce pro Ukrajinu
Slovenský premiér Robert Fico označil úspěšnou sbírku na munici pro Ukrajinu, ve které Slováci už...
„Islamisté si tu dělají, co chtějí.“ V Hamburku žádali zřízení chalífátu
Víkendová demonstrace radikálních muslimů v severoněmeckém Hamburku, při které účastníci požadovali...
Královéhradecký kraj opět očekává těsný souboj ODS s hnutím ANO
Billboardy a plakáty už několik dnů patří kandidátům červnových voleb do Evropského parlamentu. A...
Žena, kterou ve žďárském útulku surově pokousal pes, v nemocnici zemřela
Svým velmi vážným zraněním podlehla dvaašedesátiletá žena, kterou v půlce dubna napadl v psím...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,68
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky