Na počátku bylo slovo, nikoli funkční styl

MŠMT a Cermat chtějí od roku 2016/17 obnovit centrální hodnocení maturitních slohů, které bylo zrušeno hned po zavedení (2012). Je tedy nutné znovu rozebrat kritéria, podle nichž mají být slohy opravovány.

 V zadáních písemných prací se objevuje několik útvarů: vypravování, úvaha, charaktristika, líčení, popis pracovního postupu, motivační dopis, novinový článek, stížnost... Každý z nich má svá specifika. Zatímco u popisu pracovního postupu vyžadujeme především přesnost, při vypravování, líčení, úvaze či charakteristice musíme předpokládat, že nadanější snadno přejdou k tvořivějšímu psaní.

Hodnotících kritérií je šest:1A-naplnění zadání, 1B-naplnění útvaru, 2A-pravopis a tvarosloví, 2B-slovní zásoba, 3A-výstavba vět, 3B-kompozice, argumentace, soudržnost. Nejspornější jsou první dvě: 1 A a 1B  Mají vetující charakter – pokud hodnotitel shledá, že jedno z nich student nezvládl, uděluje nedostatečnou. Viděla jsem skvělé vypravování ohodnocené pětkou, protože v zadání byla reportáž. V příručce Jak psát maturitní sloh je zmíněn další paradox z roku 2012 – pokud si student vybral vypravování Jak jsem se stal pověrčivý a pověrčivým se nestal, nenaplnil zadání a dostal také nedostatečnou.

Dalším problémem je veliká pestrost útvarů –  s tím souvisí i kritérium 1B. Systém centrálního hodnocení vychází z funkční stylistiky, století staré teorie jedné z lingvistických škol. Ta, povýšena na metodu, je již mnoho let aplikována ve školách (student má před započetím psaní rozvážit funkční styl i jazykové prostředky – J. Kostečka, ČJ pro gymnázia). Toto funguje u strukturovaných, racionálních textů, nikoli ovšem při psaní fejetonu či povídky. Předvolba jazykových prostředků totiž mnohdy odporuje principům tvořivého psaní, které často začíná u jediného slova či náhodně zaslechnuté věty.

Proto považuji první dvě vetující kritéria za subjektivní. Kritérium 1B by bylo vhodné zcela vypustit, ke kritériu 1A je nutné přistupovat opatrně – dá se používat při hodnocení racionálních textů, při hodnocení povídky může být kontraproduktivní. Kritérium 2A (pravopis) se jediné dá vnímat jako objektivní, podobně 3A (výstavba vět) .  2B  opět částečně spadá do kategorie líbí – nelíbí, stejně jako 3B.

Z rozboru kritérií CERMATU vyplývá, že k objektivizaci hodnocení nepřispívají, protože slohy v takové žánrové rozrůzněnosti objektivně hodnotit nelze. Kritéria byla zřejmě přejata z mezinárodních anglických jazykových zkoušek. V cizím jazyce můžeme zkoumat znalosti a dovednosti, v rodném většinou přemýšlíme. A hodnotit přemýšlení je věc náročná (bezchybná úvaha mé studentky byla v roce 2012 ohodnocena trojkou – studentka se naštěstí bez potíží dostala na fakultu žurnalistiky).

Nelíbí se mi představa centrálního hodnocení maturitních slohů a přeji si, aby byly spolu s ústním zkoušením vráceny do kompetence škol a stát si ponechal kontrolu pouze nad testy. A pokud je nutné hlídat úroveň psaných textů našich maturantů (především pravopis a stylistické schopnosti), nechť je v rámci testů určen  jeden povinný útvar (krátká strukturovanou úvahu po vzoru anglické eseje, s jasnými pravidly, nebo formální dopis) a jinak SŠ dostanou volnost při výběru slohových témat i opravování. Odpadne kritérium 1B, zastáncům objektivizace to ulehčí srovnávání textů a gymnaziální češtináři se zase budou moci věnovat své práci - učit studenty mluvit, číst knihy, psát osobité texty a přemýšlet v souvislostech.

V krácené verzi vyšel text v MfD

PS: Autorka článku došla k názoru, že učitelé už si užili dost a že o zkoušku  z rodného jazyka i koncepci jeho vyučování ve školách by se měla starat také veřejnost: rodiče a ti kteří pracují se slovem - spisovatelé, překladatelé, novináři.

Jinými slovy, na čas uzavírám šuplík Škola a maturita - beru si dovolenou.