Jak jsme ztroskotali
V Agropoli na jihu Salernského zálivu jsme prožili krásný pracovní den. Kotvili jsme uprostřed zátoky u starého přístavu, cesta na gumovém člunu z lodi na pevninu trvala jen několik minut. Původně jsme chtěli nocovat v maríně, ale ta byla beznadějně obsazená. Nakonec nám nechyběla – sprchy i místnost s pračkou byly volně k mání.
Večer byla loď ověšená mokrým prádlem a naložená jak formanský vůz: čtyři melouny, obří zásoba vody, zeleniny, nudlí, rýže a luštěnin (nic jiného Kapitán na lodi nevaří). Chtěli jsme se ráno odpíchnout od pevniny a zamířit na Liparské ostrovy. Plavba tam nám měla trvat asi čtyřicet hodin.
Večerní procházku po Agropoli jsme s Kapitánem neprotahovali, nebylo mi dobře (měsíční indispozice nebo jak se tomu říká v literatuře, na lodi si ji fakt užívám). Celou noc jsem kňučela a snažila přesvědčit Kapitána a i posádku, která dorazila pozdě v noci z flámu, že je mi zle, že se něco zvrtne, že bychom dalekou plavbu měli odložit nebo zrušit.
Jak bych hrách na sklo házela.
„Maminko, zalez si do kajuty, nevystrkuj nos, my to zvládnem,“ pravil Chum sebevědomě. Loni s námi přece přeplul z Říma na Sardinii, vyhnul se několika skaliskům a přístavním zdem, pomohl utopit jednu kotvu a stal se Námořníkem. Navíc u něj bude sedět i mnohem zkušenější Týna, proč tedy tak vyvádím.
Zalezla jsem do kajuty i se svými temnými předtuchami a otevřela rozečteného Pamuka…
Vyplouvali jsme po obědě. Slunce pražilo, Chum, Týna a Jolanka na palubě vesele brebentili a Kapitán vyprávěl námořnické historky. Tradiční mořská pohoda. Zdřímla jsem … a pak zaslechla cosi o raccích.
„Budeme se loučit s pevninou, Terezo, pojď se taky podívat ven…“
Chtěla jsem Kapitána poslat k čertu a spát dál, ale pak jsem se opatrně vyhrabala na palubu. Zprava jsme obeplouvali malý ostrůvek s pohádkovým bílým majákem – celý byl pokrytý racky. Posádka včetně Chuma u kormidla nadšeně pozorovala ten barvotiskový kýč.
Většinou v takových chvílích sedím u GPS, hlídám hloubku, kameny a ječím, ať se kormidelník drží co nejdál od pevniny a všech myslitelných překážek, zatímco na mě všichni dělají takové to: „Ccc, už se uklidni a nevyšiluj!“ Obvykle přitom ještě hulákám na posádku, ať sleduje šutry před přídí, a pištím, že jsem jezdila divokou vodu a vím, co udělá s lodí jeden blbý balvan...
Když to Mořská panna naprala bortem do šutru, bylo nám hned jasné, že jsme v průšvihu. Chum zařval něco omluvného a začal loď stáčet na moře. Další otřes způsobil drhnoucí kýl. Loď poposkočila, zahrkala, utrousila něco neslušného a zaklesla se plnou vahou přídě mezi dva obrovské podvodní balvany. Nemohla dopředu, napravo ani nalevo. Byli jsme v pasti. A bylo to opravdu zlé.
„Plachta, motor, kotva,“ velel Kapitán. Posádka s hrůzou v očích plnila jeho příkazy. Já jsem prodýchávala hysterák. Budoucí vývoj mi byl o něco jasnější.
Pak se na moři před námi se objevila další plachetnice. Právě zapadalo slunce.
„Chume, plavej k nim, ať zavolají pomoc,“ houkla jsem na syna. Ten bez zaváhání skočil do vln a vydal se k neznámé lodi. Už za pár minut jsem si nadávala… Co když nedoplave? Co když ho už neuvidím…?
„Chum je na palubě!“ hlásila Týna. Neznámá plachetnice nás obeplula a mířila k pevnině. Kapitána napadlo, abychom k ní s Jolankou vyrazily na gumovém člunu.
„Mohli by nás uvázat na lano a vytáhnout!“
Ve vlnách jsme se vydaly na strašidelnou pouť k pusté pevnině. Zbytečně. Plachetnice se začala vzdalovat i s mým synem a na moře sedla noc.
„Chceš na břeh, nebo na loď“ ptala jsem se pološíleně téměř šílené Jolanky.
„Na loď! Máš tam dceru.“ zasípala Jolanka.
Týna si z nás vedla nejlépe. Snad vůbec neměla strach. Plnila Kapitánovy příkazy jako nejzkušenější mořský důstojník.
Loď vibrovala mezi dvěma kameny. Z obou stran se ozývaly rány, které mi rvaly uši i srdce.
„Co jsme ti to udělali, Panenko naše! Máme tě tak rádi a provedeme ti tak strašnou věc…“
Další rána. Škrtli jsme lodním šroubem o balvan.
"Asi je v háji převodovka," zasípal Kapitán.
Vrazil do ruky kormidlo. Šprajcovalo se o šutr, drželo loď ještě alespoň trochu v lajně. Tlak byl obrovský. A pak najednou…
Křuch. V ruce mi zůstala ulomená kormidelní tyč!
Přišla chvíle čistého, nefalšovaného zoufalství.
A Mořská panna dál tančila na vlnách ještě zběsilejší tanec mezi dvěma šutry, jejichž bušení bylo čím dál naléhavější…
Pokračování příště
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Rakety ATACMS spásu samy nepřinesou, Rusy na Ukrajině si ale najdou všude
Jedna z položek nové mnohamiliardové vojenské pomoci Ukrajině, kterou po měsících průtahů schválil...
Do osmi let zanikne 300 tisíc pracovních míst, horuje Jurečka za rekvalifikace
V příštích sedmi až osmi letech zanikne v Česku 300 tisíc pracovních pozic a milion pozic kvůli...
Kvůli letním teplotám a silnému větru hrozí požáry. Ochladí se koncem týdne
V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...
Hromadná nehoda u letiště blokuje Pražský okruh, jedno z aut je na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahovaly na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,69
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky