Otec Martin a čertíci

Tak zase kousek z Češtinářek. Čerti musí ven. Dělám korektury a věřím, že se nějaký vydavatel brzy najde. A v nejhorším do toho půjdu sama. Držte palce.

„Věříte na čerty?“

Můj poslední oktavánský seminář, Obrazy zla a smlouva s Ďáblem. Temné téma, náročná příprava mě dost vyčerpala.

„Tak věříte, nebo ne?“

Rézinka nasadí úsměv, Janinka se tváří trochu zděšeně. A Juráš si to vyloženě užívá. Konečně Trhlíkové hráblo, tohle tu máme místo cirkusu.

„To není řečnická otázka,“ říkám sugestivně. „A nemyslím veselé čertíky mikulášské ani přiblblé čertíky z pohádek. Čert, ďábel, satan, absolutní zlo – věříte, že vám něco takového může zkřížit cestu?“

Dívají se na mě dál pochybovačně. Děti dvacátého století.

„Kolik spisovatelů ho vidělo. Kolik hrdinů s ním vedlo dialog. Adam a Ježíš. Dante a Goethe. Dostojevskij. C. S. Lewis, Bulgakov i Kazantzakis… Máte pocit, že si všichni ti pánové vymýšlí? Že nás vodí za nos?“

Markétka pomalu kroutí hlavou.

„Ne. Jde jen o to, jak je vnímáme – jestli konkrétně jako Dante, nebo abstraktně jako moderní autoři…“

„Čert Ivana Karamazova tedy abstraktní není,“ provokuje Lukáš.

„Nejde o ty konkrétní podoby ďáblů,“ kontruje Markétka „Spíš o to, co představujou.“

„Jo, jasně,“ přidává se Rézinka. O podobách dáblů píše za mé asistence maturitní práci, kterou ovšem bude muset obhájit u Evy. „Dřív bylo zlo jasný, zřetelný, pevně ohraničený. Teď se přesouvá do nás. Ďábel pokouší nenápadně, Peklo proniká do života a prolíná se s ním jako jeho pevná součást…totalita, strach, beznaděj, závislosti...“

„Souhlasím, Rézo. A teď znovu – Věříte na čerty? Mohl by se Ďábel objevit třeba tady u nás v Trnové?

„Vždyť se u nás učí náboženství, pansórko,“ pohoršuje se Janinka. „Nejsme jako ostatní školy. Máme tady dokonce kapli, protože před válkou tu učily jeptišky.“

Právě proto by sem šel Čert jako první, říkal vždycky Otec Martin. Dokonce to tu nechal vykropit.

 Ale to jsem Janince vysvětlovat nechtěla.

 

 

Otec Martin jezdil do Trnové dvakrát týdně učit náboženství.

Žil zčásti v premonstrátském klášteře, měl vlastní farnost, poctivě se staral o Trnovou a ještě mu zbýval čas na pravidelné návštěvy hospod a kaváren s těmi, kteří jeho společnost vyhledávali. Drby nešířil, ale viděl nám všem do kuchyně, věděl, jak učíme, s čím se který učitel potýká i jaká trápení mají jeho studenti.

Byl o pár let mladší než já, zemitý, plný života. Nebál se čertů, byrokracie ani Evy.

Nebál se ani Melichara. Uměl se mu postavit čelem a neuhnout. Mnohokrát ztratit slovo za kolegu, který byl právě v nemilosti.

Toničky si vážil, mě chránil a Kláru miloval, přestože jediná z nás tří nebyla jeho víry. Nebo možná právě proto. Mohl s ní mluvit o všem, co ho trápilo, nemusel si na nic hrát, nic předstírat. Propadl jejímu kouzlu jako většina mužů z Trnové a ona mu náklonnost nepokrytě oplácela.

Občas mě napadlo, zda zbytečně nehazardují, nebalancují na hraně, ale Martin moje obavy vždycky nějak zaplašil.

„Ona je úžasná, Terezo, ale my bychom se navzájem zabili. Proto je dobře, že já jsem kněz a ona má dvě děti a příčetného manžela.“

Znal své řemeslo, uměl si ohlídat patníky i nebezpečné krajnice.  

Taky uměl se studenty prochlastat noc a o pár hodin později odsloužit ve školní kapli nádhernou mši.

Jednou mě při slavnostním kázání téměř rozplakal. Loučila jsem se s ním toho rána v pět, stál mezi čerstvými maturantkami, které na něj hleděly jak na svatý obrázek, lehce se komíhal a kynul mi na pozdrav oroseným půllitrem:

„A ne že v kapli usneš, dneska to bude stát za to!“

Stálo. Martin se překonal. Moudrost, tolerance i životní nadhled z něj proudily v gejzíru slov a obrazů dobrých dvacet minut do řad ztichlých studentů. Chtěla jsem ho hned po mši pochválit za zázračnou regeneraci a zjistit, zda to způsobila vroucná modlitba či zázračný lék dodávaný farářům přímo z Vatikánu, ale nebyl k nalezení.

Našla jsem ho v jeho kabinetě v pátém patře školy. Seděl na židli, tvářil se jako zelená kapusta křížená žlutou tykví, tupě zíral před sebe a téměř mě nevnímal. Teprve když jsem potřetí vynesla do nebe jeho moudrou řeč, neslyšně říhl, zhluboka se nadechl a bezbarvým hlasem zahuhlal:

„Málem jsem je všechny poblil!“

Autor: Veronika Valíková Šubová | úterý 13.4.2021 14:28 | karma článku: 12,60 | přečteno: 387x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 33,78 | Přečteno: 1243x | Politika

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,13 | Přečteno: 889x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Markétčin sen

Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...

5.4.2024 v 13:10 | Karma: 17,87 | Přečteno: 479x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka

Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.

4.4.2024 v 11:37 | Karma: 18,63 | Přečteno: 560x

Veronika Valíková Šubová

Markétka letí

Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.

2.4.2024 v 13:17 | Karma: 29,76 | Přečteno: 1113x | Poezie a próza
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy

25. dubna 2024

Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...

Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu

25. dubna 2024

Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...

Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury

25. dubna 2024

Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...

Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha

24. dubna 2024  22:47

Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 460
  • Celková karma 26,20
  • Průměrná čtenost 1711x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz