Když verše Karla Kryla nestačí

Protože v souvislosti s posledním článkem jsou mi podsouvány „postoje, názory a stanoviska, jež jsem nikdy nezastávala“, dovolím si několik citátů z jiného článku (MF Dnes 4. 3., blog 6. 3.) Gramotní čtenáři jistě pochopí.

„Válka se rozhořela a Ukrajině se dostává zasloužené podpory, s výjimkou přímých bojových akcí. Ukrajinci čekali víc, ale posouvat hranice jedné říše k hranici druhé je nebezpečná záležitost.“

„Teď nezbývá než hasit požár a věřit, že si Rusko a Rusové skrz vrstvy propagandy uvědomí, co se děje, a začnou měnit své pořádky sami.“ 

„Tady je paralela s ukrajinskou kalvárií téměř hmatatelná, jen ukrajinští předáci okupantům vzdorují. Krev válečných hrdinů národ sjednotí, otroctví rozdělí.“

"Národy spojené proklamovanou jednotou, ale rozdělené krvavými spory hraničícími s šikanou a osekaná svoboda slova, to jsou další oběti každé velké války.“

„V roce 1968 demonstrovalo na Rudém náměstí proti okupaci Československa osm statečných Rusů. Nyní je nespokojených občanů Ruské federace mnohem více, zaplňují náměstí, protestují na sítích, podepisují petice, přestože za to stále draze platí. Věřme, že jejich hlas nebude umlčen, že se ledy pohnou, že „děti z té země, v které mrazí, prostě a bez závěti, mu jednou hlavu srazí,“ jak zpívá prorok Karel Kryl v písni Divný kníže.“

Tolik pro ty, kteří mají problémy s porozuměním psaného textu. Celý článek visí na blogu.

Co se diskusí týče, systém po mně chce oskenovaný občanský průkaz. Teď zrovna mám dost jiné práce, tedy se omlouvám, diskutujte chvíli beze mě. Vše, co chci říct, řeknu ve svých článcích na blogu.

Přeji krásné jaro.