Ty-já-tr, Chlapec v pruhovaném pyžamu a 15. březen

Radku Tesárkovou znám čtyřicet let, zakládaly jsme spolu dva divadelní soubory. 14. 3., v předvečer 85. výročí vpádu nacistů do naší země, jsem konečně dorazila na oceňované představení, které vzniklo na motivy románu J. Boyna.

Představení mělo premiéru v listopadu 2022 a sklidilo zasloužené ovace na různých přehlídkách dětské divadelní tvorby. Režisérská dvojice Radka Tesárková a Monika Jirásková volně přepracovaly původní předlohu a vytvořily působivou podívanou, která netrvá ani hodinu a přesto se vám nesmazatelně vryje do duše a připomene, na co občas chceme zapomínat.

Kdo nezná knihu ani film, jde o citlivý příběh malého chlapce Bruna, syna německého důstojníka, který se během 2. světové války stane velitelem vyhlazovacího tábora a celou rodinu přestěhuje do blízkosti všudypřítomné smrti. Bruno postrádá přátele a začne se kamarádit se stejně starým chlapcem Šmuelem, který ovšem bydlí na druhé straně ostnatého drátu, v koncentračním táboře.

Představení Ty-já-tru udělalo z polského židovského chlapce Šmuela českého židovského chlapce Josefa a celý příběh výrazněji spojilo s pronásledováním a vyhlazováním českých Židů. Působivé jsou pohyblivé přechody mezi jednotlivými scénami, které navozují dobovou atmosféru a poukazují na nálady a nosná témata jednotlivých předválečných i válečných let.

Celá ta hrůza holokaustu začíná krizí ve třicátých letech a frustrací Němců, kteří po 1. světové válce opravdu neměli na růžích ustláno, dílem i kvůli politice vítězů. Německé zoufalství, ekonomické potíže, politické šarvátky i problémy s migranty mají vyřešit vize nového řádu, ozdravné programy, hledání viníků, nástup HItlera, norimberské zákony - a od nich už je jen krůček k šílené scéně, kdy "špinavý židovský chlapec" Josef nemá nárok na čokoládu.

Pak už buší na vrata válka, odsuny Židů do táborů a paralelně i stěhování Brunovy rodiny do sousedství vyhlazovacího tábora. Autorky z knihy vybraly jen zásadní scény, které kopírují vývoj obou chlapců, vedlejší linie příběhu vypustily. O to je představení působivější. Víte, že to nemůže dopadnout dobře, přesto napjatě sledujete, kam vás divadelníci dovedou...

Když představení vzniklo, nebyla většina herců ještě plnoletá, nyní jim je mezi patnácti a dvaceti lety a je na nich vidět, že mají vztah k tématu i době, o níž hrají. Úžasná je kompozice divadelního vyprávění - všichni hrají vše, střídají se v roli Bruna, Josefa, obou matek, nacistického velitele, sluhů i táborových dozorců. Každý z mladých herců je na chvíli v kůži oběti i agresora, každý se musí vžít do psychiky jednotlivých aktérů příběhu. Herci si mezi sebou mění jen poznávací atributy - čepice, zástěry, kožešinové boa.

Velkou pomocnicí při přenosu emocí je strohá výprava Veroniky Zavřelové. Na plátně se střídá několik obrázků - domov Josefa, domov Bruna a budovy koncentračního tábora. Všichni herci mají šedá trika a šedé kalhoty a nadčasovost jejich oděvů neustále připomíná, že ostrakizace a nerespektování potřeb jednoho národa může kdykoli přerůst v něco mnohem děsivějšího a osudovějšího.

Dnes je 15. březen, před osmdesáti pěti lety vjela německá vojska do okleštěné republiky a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Připomeňme si to smutné výročí, vzpomeňme na statečné muže a ženy, kteří se nacistické totalitě postavili. I na ty, kteří nepřežili nacistické tábory a vězení.

Patřili k nim i Josef Čapek, Karel Poláček, Vladislav Vančura a Karel Hašler. Karel Čapek a Jiří Orten zemřeli dříve, než je totalitní moc stihla zlikvidovat.

Věřme, že likvidační ideologie podobné nacismu a komunismu ani totalitní režimy vzniklé na základě zrůdných ideologií už nikdy nezískají moc nad naším vědomím, našimi mozky, našimi srdci. Dělejme pro to vše, braňme svobodu na každém kroku.

Ďábel se nikdy nevynoří v tom samém lese.

Chlapec v pruhovaném pyžamu