Milá Verčo,

můj kamarád, který dlouho v Rusku žil, vždy tvrdil, že je to země velkých extrémů - ateistického nihilismu a posléze totalitního a ideologického myšlení na straně jedné - a velkých duchovních velikánů (teď nemyslím jen spisovatele, i když ty především) na straně druhé. Je to zvláštní - zdá se, že extrém na straně jedné dává vyrůst tomu "extrému" na straně druhé. Miluju hloubku ruské literatury a vizionářství v ní obsažené. Taky miluju ruskou hudbu

Pro pana Hejnu - Ćajkovskému byl pravděpodobně odchod ze života doporučen jeho spolužáky z právnických studií (stoprocentní pravdu se však nedovíme). Prohřešil se svou homosexualitou a volil tedy smrt. V podstatě to nejduchovnější řešení, prostě odložil své tělo ...Jeho citlivá duše tady ale stále je v jeho nekonečně krásné hudbě

Díky, Lenko

Rád souhlasím, ač také neznám všechna fakta. Traduje se třeba, že Čajkovskij neodešel ze života tak úplně dobrovolně. I když tam snad důvodem byla jeho homosexualita a také fakt, že byl absolventem jakési carské kadetky.

Díky. Ono v Rusku toho bylo více, ostatně ruská ruleta je také hra. Neúcta k životu, pokoušení Boha, nihilimsus různých druhů - to patří k ruské tradici. Ale zase mají Dostojevského, Bulgakova, Pasternaka - aby to pojmenovali. PS: Pořád nechodím, pajdám, ozvu se.