Největší zvěrstvo jsou slohové práce. V 90. letech, kdy soubory 4 témat určovala předmětová komise (a vedení pak vybralo jeden z nich), bylo možné odstínit sečtělé gymnazisty třeba od odborně zaměřených průmyslováků. Psalo se 4 hodiny čistého času, hodnotila se originalita, schopnost pohrávat si s jazykem, nápad, literární aluze...Z té doby mám schováno několik desítek špičkových prací, které čtu v hodinách slohu, aby studenti měli představu, co by mohli sami napsat. Ale nenapíšou, protože je trénujeme na 250 slov napsaných za hodinu a půl tak, aby ničím nevyčnívali a nepopudili si hodnotitele. Ze slohovek psaných pro Cermat jsem si neschovala žádnou, nebylo čím se nadchnout (a to není ani ve vzorové publikaci vydané Cermatem).

250 slov je minimum, nikdo nerika prece, ze to musi byt presne 250.

Povolené minimum je 200, a v 90 minutách se na velký rozsah a kvalitní obsah nikdo nezmůže.

Nezmuze? 250 slov je maximalne 2500 znaku, cca jeden a pul normostrany, pri psanem textu tak stranka. Pokud za 4 hodiny slo napsat 4 strany, proc by za 90 minut neslo napsat vice? Je to vice nez tretina stareho casu.

Ale oni přece nepíší na rychlost! Ani dřív to nebývalo víc než tři až čtyři strany. Ubyl právě ten čas na hledání, jak se líp vyjádřit, tvoření, nápady. Zkuste si totéž téma pojednat spatra a s rozmyslem, pokud vás to zajímá.

Kromě toho jsou limitováni útvarem. Viděla jsem slohovky bez chyb, za tři.

Utvar si vybrali sami.

Kolega? Píšete rád zprávy o události, na níž jste nebyl? Ano, útvar si vybírají sami, ale mnohdy netuší, za co jim byly strženy body. A netuší to ani češtináři. V tom je problém.

1) maturitu mam za sebou 30 let

2) maturuje moje dite

3) problematiku sleduji

4) ale nerozumím jí