Největší válečníci vetsinou mivaji modrou knizku... Mate karmu

Jednoho takového máme na Hradu.

Vážená paní, upřímně vyznávám, že jste mne zklamala. Ne, že bych Vaše některé články nevnímal už několikrát s rozpaky. Ale tento je mi vskutku proti mysli . Čím? Tou jakoby polemikou. Nic konkrétního v protikladu k ničemu konkrétnímu. Pro mne to vyznívá: Jsem připravená obdarovat ni rybami ni raky každého, kdo myslí si to taky Co? Něco báječného

Ta Vaše agitka má jednu zásadní chybu. Při každém válečném konfliktu jsou dvě strany. Jedna napadená a druhá ( často slabší a menší), která se musí bránit. Pokud už jste zabrousila do Hellady, tak mám raději statečného Hektora či statečné obránce Thermopyl....a z bližší historie statečné finské vojáky bránící se proti mocenské agresi Ruska....

Finsko za 2WW bylo na straně Německa, víte to?

p. Bártovi to zase dojde až jako poslednímu, až mu něco bouchne pod oknem, nebo mu nepřijde důchod bo musíme zvýšit výdaje na obranu nebo na útok...atd., nebo dorazí místo důchodu potravinové lístky... atd. Jinak jste to napsala perfektně...

My ovšem nejsme ve skutečné válce, to jste si jistě všiml. Je to mediální a propagandistická válka. Mnoho lidí je prostě na straně napadeného - tedy Česka, svoji vlasti. Mezi nimi i já. Jiní jsou zase na straně agresora....

To víte, každý správný chlap se na válku jen třese, aby si konečně mohl zastřílet. Nevím, kolik Vám bylo v r 1968.

Můj otec byl v mobilizaci v r. 1939, obávám se, že by z Vašeho článku radost neměl. Ono někdy je potřeba se bránit. Vzpomeňte na Finy, kteří dokázali odolat mnohonásobné přesile. Podle Vás se měli nechat zmasakrovat a poruštit?

A nebo také máte raději klid na práci?

nevšiml jsem si, že by nám stáli ruské tanky na hranici.

Výborný článek!

Moc krásně napsáno, smekám.

Smekáte se

Já jsem si nevšiml, že by někdo volal do války.Jeste jste zapomněla na válečného štváče Karla Čapka a na dramatickou scénu ve které dává matka do rukou svého posledního syna pusku s výzvou jdi!...to vše v době kdy českoslovenští muži volali v ulicích - Dejte nám zbraně,dali jsme si na ně!

Paní autorka by to řešila květinou. To patrně pomůže, okupanti se rozpláčou a odejdou do svých domovů.