Proti Nohavicovi stavím Jana Hauberta.

Proč ne. Dolním si vzdělání.

A z opravdových básníků:

Pavel Šrut

J. H. Krchovský

Jiří Žáček

Tomáš Vondrovic

Přeji hezký větrný den.

Sledoval jsem Vaši slovní přestřelku s jiným blogerem a mám jednu poznámku: Nohavica opravdu není básník. Ovšem bereme-li psaní písničkových textů za jistou formu básnění, pak jsou před ním na míle daleko tito pánové:

Michal Horáček (minimálně za Sebastiána a Sny spravedlivých pro M. Kocába a za většinu textů, zhudebněných Petrem Hapkou - s výjimkou úletu Kocour se schoulil na tvůj klín);

Vlasta Redl (u toho snad nejde najít text, který by měl chybu);

Fanánek.

Ovšem abych Vašeho idola nehaněl, kdysi mě zaujal tento jeho text:

„Spatřil jsem brunetu, v parčíku seděla,

chtěl jsem ji oslovit, když mě však viděla,

vzduchem mi prolétla její pěst před oči,

kdo mohl čekat, jak svět se mnou zatočí.“

Ano, jeho legendármí Bruneta, která byla pak na žádost brněnského hokejového publika přejmenována na Kometu, je asi jediný text, který mě od Jaromíra Nohavice opravdu na chvíli zaujal.

A já tvrdím, že JN je básník. Slovo proti slovu. Pěkný den.

a neodpustím si ukázku

Sžíravých vtipů lesk

kouzelných hříček říš,

náhlých nápadů blesk –

kampak s tím na Dobříšǃ

Jasné jitřenky svit –

toť z Morgensterna zář,

růžových polí třpyt –

toť Rosenfeldů tvář...

— T. R. Field

Ze starších nežijících autorů Hlaváček, Orten a T.R. Field (kterého asi zná málokdo). Další dva mrtví by měli být nezapomenuti: Zdeněk Rotrekl a Václav Hrabě, který má dokonce velmi blízko k písničkářům. Samozřejmě u písničkářů textařský esprit občas vyskočí až na level poezie, ale v poezii jde ještě o něco jiného než jen o zrcadlení života. Od žijících autorů se mi většinou nelíbí všechno, ale hlavně díla, která jsou nálezem nového postřehnutí života. takže Ladislav Zedník a jeho Zahrada se dvěma křesly, Milan Děžinský (takřka všechny sbírky), Vít Slíva a bohužel málo známý Petr Hrbáč. Jenomže vedle těchto jasných pilířů mám toho v oblibě mnoho a nezdráhám se další autory pro sebe objevovat.

Ženská poezie se vzmáhá až v poslední době. Byť byla Eliška Krásnohorská úspěšná libretistka a objektivně jsou její texty ve Smetanových operách trvalou literární hodnotou, její verše jsou dnes zapomenuty. Dobrou básnířkou by asi byla Toyen, která ovšem malovala. Tři autorky poslední dekády ovšem nutno zmínit, neboť se u nich blýská na časy. Simona Martínková - Racková (sbírka Přítelkyně je velmi podnětná), Olina Stehlíková - Týdny, a konečně Jana Štroblová, málo známá, ale skvělá.

Pochopitelně mám strach, na které jsem zapomněl, leckdo mi vynadá

Určitě musím také zmínit Radůzu, která zase vyčnívá z říše písničkářek.

Děkuji, pane Hornere.

Nesoučasný, ale světový - Jan Neruda, jehož Písně kosmické se dostaly vůbec nejdál (tedy do vesmíru)

"Jen bychom rády věděly

vrch hlavy poulí zraky

jsou-li tam tvoři jako my

jsou-li tam žáby taky"

Ano.

Ač již není současný, tak Nezval. Co třeba tohle:

http://www.nebakov.cz/texty/kantor.pdf

1. Asi klasika - Seifert, Hrubín.

2. Já bych za největšího žijícího českého básníka považoval Jiřího Suchého. Domnívám se, že on přesahuje tvorbu textů populárních písní. Určitě bych mu dal přednost řed Jaromírem Nohavicou.

Suchého mám samozřejmě ráda...

Romance pto kridlovku i film....

Jistě. Já mám raději Lešanské jesličky.

1. Miláčku, ty máš v ústech zralou třešni Jak chutná ti? Takové odpoledne jako dnešní se nevrátí. Miláčku, ty máš v ústech plno jahod a v očích vřes. A já jenž žiji celý život z náhod jsem šťasten dnes. Nádhera. Vítězslav Nezval

2. Jaromír Nohavica. Vše, co jste uvedla, je taky nádhera, a ještě Kometa, o smrti, se kterou smířit nejde se...

Děkuji.