Napadá mě: 1. Josef Kainar, 2. Gabriela Osvaldová.

Nohavicovy texty samozřejmě uznávám velice.

Děkuji. Ano, Kainarova blues a Kocourek...

Víte co? Hodim Vám do toho vidle.:)

Furt tu říkám, že nejdůležitější je naše dětství. A pořad si myslím, že prvopočátky toho, než si dítě začne užívat vymožeností doby, ještě i dnes...i dnes...pořád nejspolehlivěji obstará starý dobrý František Hrubín. Základ základu vnímání. Za mne...z toho důvodu génius slova, které teprv ale velm.i důležitě posouvá do vnímání dalších. Kde nastupují ti Vaši a které fakt nechci měřit. Takže mého výherce máte. Mimochodem obstojí i pro nás velké...a v jistém smyslu slova, není nad něj.:)

Hrubínovy minipohádky umím nazpaměť. Četla jsem je dětem dokoladokoladokola... jako Renčovu Perníkovou chaloupku.

A Šahrazád jsem recitovala na x soutěžích...

Pro mě je tím nej básníkem - s velkým náskokem - Vítězslav Nezval, o kterém řekl (tuším) Vančura, že "vypadá jako vesnický dacan, ale básní jako anděl" . Jsou to básně všedního dne, předměstí, radosti z bytí. Mám celkem rád i Seiferta a Bednáře, ale jsou na mě dost pesimističtí (hlavně pozdní Seifert). Současnou poezii moc neznám. Docela se mi líbí Slavík ve zbytku noci od Václava Honse. Také Jiří Suchý. Nohavicu prakticky neznám - jen Těšínskou a ta se mi líbí.

Děkuji.

V současné době,

není čisto ani mezi současnými básníky a tak žádný, ani ten co se jmenuje Jaromír Nohavica. Ti opravdoví, kteří měli své srdce na svém pravém a správné místě jsou již u naše otce Boha a těm jsme věřili a nadále věříme.. Neb není, kdo by vykydal.....K.K.

Rozumím.