Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
PK

Krásně napsáno, já mám rád oko "šibalské" připravující nějaké ptákoviny ...No kdosi chytrý kdysi pravil, že "Ženy se dělají krásnými jen proto, že oko muže je vyvinuto lépe než jeho mozek" , co tím ten autor(ka) chtěl(la) řici?;-D;-D;-D Karma R^

3 0
možnosti
Foto

Že dřív koukáte než posloucháte, a pak se chytáte za hlavu? Ale to bych mužům nevyčítala, zrovna já. ;-D Děkuji.

0 0
možnosti
Foto

Vlídně s Vámi souhlasím i nesouhlasím. To, co má člověk v očích, není neměnné. Přesto lze jistě říci, že člověk srdečný, přátelský, empatický ... na nás udělá logicky dobrý dojem častěji, než člověk arogantní, škodolibý, zlostný...

Emoce jsou tím, co člověku mění výraz, rysy obličeje i to, co můžeme vnímat v jeho očích. Někteří lidé jsou velmi vlídní a pozorní, ale jsou vnitřně natolik slabí, že v kritických situacích selhávají do té míry, že jsou i nebezpeční vlivem vnějších tlaků. Tedy nespolehliví a podléhající přehnaným obávám. Nebo jsou prostě moc a moc hodní, ale pohodlí až prodejnosti. A také jsou lidé, kteří natrvalo podlehnou nějaké představě, myšlence, přesvědčení... a stanou se hrozbou. Když se podíváte na fotografie Usámy Bin Ládina, co v nich vidíte? Já v jeho tváři a očích nic zlého nevidím. Dokonce naopak. A přesto...

1 0
možnosti
Foto

Vždyť píšu, že mě ještě zajímají slova, která člověk vypouští. Usámovi jsem se, přiznávám, do očí příliš nedívala. Ale srovnejte si oči Churchilla a Hitlera.

1 0
možnosti
  • Počet článků 461
  • Celková karma 25,68
  • Průměrná čtenost 1708x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz