Nevšiml jsem si, že by někdo soudružsky kádroval. Když kádrovali soudruzi, zajímal je původ kádrovaného (dělnický nebo buržoazní), jeho postoj ke KSČ, k socialismu, po roce 1968 k okupaci, jeho členství v ROH, SČSP, případně zda chodí do kostela, případně podpis pod 2000 slov. To bylo soudružské kádrování, a pokud autorka tvrdí, že dnes někdo takto kádruje, je to lež.

Pořadatel koncertu má právo si vybrat interprety, které chce, a má rovněž právo někoho nepozvat a sdělit důvody. A ty důvody jsou neznormalizovanému člověku zcela pochopitelné. Protože neznormalizovaný člověk se té normalizaci nechce přizpůsobit a také nestojí o to, aby u stolu, u kterého sedí, nebylo poznat, kdo je čuně a kdo není.

Pokud jde o absurdní nápad uspořádat pohřeb normalizačního umělce v katedrále sv. Víta, je to projev zemanovsko-babišovského buranství a úspěšnou snahu upoutat kýčem.

Pane Pavlíku, slušně neumím zhodnotit váš příspěvek.

Cítím to stejně a posílám Vám velkou karmu!

Děkuji Vám, Veroniko, napsala jste to, co mi od včerejška (v jedné z opakovaných vln) víří myšlením.

Také děkuji.

Vskutku to není nic nového. Stejně tak jako lidská blbost, která je často až fundamentem k rakovině. K rakovině lidské duše, zvané nenávist. A ti, kteří toho využívají i to až podněcují, to vždy využívají v zájmu svém. Za užití ,,vznešených hesel" a prázdných frází.

A Božský se v každé situaci uměl otočit zády k větru, takže nyní prožíval totéž, co předtím.

Soudruzi kádrováci nás mermomoci chtějí dovléct ke stanovisku, že socialismus nebyl něco, co by bylo nutno vnímat jako něco příliš odlišného od současnosti. Z tohoto pohledu je to v bleděmodrém totéž.