Naprosto nemůžete tvrdit, že slovo manželství vzniklo z prapůvodního slovanského duálového tvaru, označujícího muže a ženu. Ocituji vám část textu ze zdroje, z kterého jste nejspíš čerpala, a sice Etymologie slova manželství.

"Na počátku připomeňme lingvistickou poučku jednoho z nevlivnějších moderních jazykovědců Ferdinanda de Saussura, a sice že vztah jazykového znaku a označovaného jevu je arbitrární čili nahodilý a zároveň společensky smluvený. Saussure definuje vztah mezi formou (tedy grafickou či fonetickou podobou slova) a významem jako přijímaný určitou společností, založený na kolektivním zvyku nebo na konvenci. (Saussure, 2007). Jinými slovy to, že manželce říkáme v češtině manželka, v angličtině wife a v italštině moglie atd., je prostá společenská dohoda a tato dohoda se může v čase měnit, upravovat nebo rozšiřovat. (...)

V praslovanštině byla původní forma malъžena v podstatě duálovým označením pro ženu a muže. (Rejzek, 2015) (...) Dnešní manželství tak vzniklo vlastně přesmyčkou, tedy zkomoleninou původního tvaru. Kdybychom tedy chtěli být skutečně etymologicky důslední, měli bychom používat spíše slovo „malženství“, jako je tomu třeba v dnešní polštině, kde se dochovala původní podoba slova bez přesmyčky.

Bylo by také vhodné zahrnout teorii jazykového kontaktu s germánskými jazyky, které praslovanštinu ovlivnily (Boček, 2014). Jak naznačuje i Rejzek (Rejzek, 2015), praslovanské „mal“ může být polokalkem (tzn. doslovně přejatým slovem z jiného jazyka, kdy jedna část složeniny v překladu odpovídá významu původní složeniny, druhá část je přeložena jiným způsobem) z hornoněmeckého malwip, v jehož základu stojí význam dohodnout se. Část tohoto výrazu se dochovala i v dnešní německé podobě slova manžel Gemahl. Kdybychom tak šli ke skutečným etymologickým kořenům, zjistili bychom že v prvopočátcích našeho výrazu manželství stojí význam podobný dnešním výrazům smlouva či dohoda. Tedy bez ohledu na pohlaví.

To by vám šlo deformovat fakta pro své potřeby

A ještě něco. Píšete: "Nesnažme se násilně vnutit dvěma skutečnostem jedno pojmenování." Neuvědomujete si, že to vy vnucujete homosexuálním párům, aby nazývaly své vztahy nějakým umělým označením, které navíc není ani vymyšleno? Co je vám vlastně do toho, jak kdo čemu říká? A pak, jazyková praxe si najde svou cestu a snahy lidí, jako jste vy, budou jen směšné, jako za národního obrození snahy puristů s jejich čistonosoplenami, břinkotruhlami, hlubozníky a dalšími patvary.

Tohle je slušnost, varoval jsem vás dopředu, mohl bych to udělat i bez toho. Stejně jako jsem vás varoval předtím, nedala jste si říct. Musíte být zoufale nešťasná, asi proto, že jste nepoučitelná. Vaše zúžené vidění světa sebou nese své ovoce, že? Nepochybmě narážíte pravidelně. Osamělá, toužící a neschopná se změnit, pak nemůžete dostat to, co byste opravdu vnitřně chtěla, dokud se na sebe soudně nepodíváte.

O tom, co je slušnost, nemáte ani páru, vidíte jen sama sebe. Ještě jednou se objevíte na mém blogu, nahlásím vás administrátorům a ubezpečuji vás, že si dám záležet.

Jsem zvědavá na situaci, až budou stejnopohlavní páry vyžadovat sňatek v kostele. Všichni přece máme mít stejná práva.

Klukomilům ze semináře se uleví. Bude coming out.

Švýcaři to vidí takto -

https://www.theguardian.com/world/2021/sep/26/swiss-vote-overwhelmingly-for-same-sex-marriage-according-to-poll

Pro zajatce českého národního jazykového ghetta - více než 64% obyvatel podpořilo sňatky stejného pohlaví.

Zdá se, že jste bachařkou hned ve dvou kriminálech, jsouc obklopena mříží dogmatu i mříží singularity jednoho jazyka.

V hloubi duše cítíte tu slabost své posice, proto se uchylujete mezi ostatní bázlivce, abyste odporem nerozumným svým emocím zavdala a v kruhu stejně postižených sil nabrala.

Vězte že víra, láska, bázeň i nenávist jsou rodu ženského, které vždy lítě útočí na rozum, který jest rodu mužského. A tak jste i vdány, ve svazku moderním svého chotě jako koně dostihového chováte a na jeho hřbetě zběsile uháníte za ambicemi, ke kterým Vás vlastní nohy nedonesou. Vdány jste za vlastní chamtivost tělesnou, hmotnou i duševní a chlap jest Vám jen prostředkem k ukojení touhy, která s jeho štěstím má pramálo společného.

Jsa mužský a s rozumem Vám pravím, nechť ti, kdo se milují bez rozdílů sezdáni jsou, pokud to tak cítí, neb jim nic není po tom, proč nevíte, jak tyto věci sobě i druhým vyložit.

Hele, Vančura č. 2. Ať klidně ti, kteří se milují, sezdaní jsou, snad i sňatek uzavřou. Jen to manželství bych ponechala heterosexuálům.

Hledat podstatu slova manželství, je pošetilost. Ať nazvu vztah muže a ženy jakkoliv, vždy to bude pouze vztah jednoho a druhého pohlaví, nikdy to nebude vztah ženy se ženou, muže s mužem.

Nevím jak naši zákonodárci (poslanci) v tomto případě rozhodnou, nic s tím asi nesvedu. Vypomůžu si proto tímto textem: "Kdyby manželství nebylo základem rodiny, nebylo by předmětem zákonodárství, tak jako jím není např. přátelství. Tito lidé berou tedy v úvahu jen individuální vůli, či lépe řečeno libovůli manželů, ale neberou v úvahu vůli manželství, mravní substanci tohoto vztahu. Zákonodárce se však musí pokládat za přírodozpytce. Nedělá zákony, nevynalézá je, pouze je formuluje, vyslovuje ve vědomých positivních zákonech vnitřní zákony duchovních vztahů. A jako by bylo nutno vytýkat zákonodárci jeho krajní zvůli, kdyby zaměňoval podstatu věci svými výmysly, má jistě zákonodárce právě tak právo považovat za krajní zvůli, chtějí-lí soukromé osoby prosazovat své rozmary proti podstatě věci. Nikdo není nucen uzavírat manželství; ale každý, jakmile manželství. uzavře, musí se rozhodnout, že bude dbát zákonů manželství. Ten, kdo uzavírá manželství, nedělá, nevynalézá manželství, zrovna tak jako plavec nevynalézá povahu a zákony vody a tíže

Parafrázuji: "Hledat podstatu slova muž, je pošetilost. Ať nazvu muže jakkoliv, vždy to bude pouze objekt mající nějaké pohlaví."

Mohu tedy s úplným klidem nazývat ženu mužem a muže třeba .....

My, moderní starci, považujeme statut manželství za feudálně - církevní přežitek.

V současnosti to lejstro s razítkem jen zjednodušuje některé právní záležitosti, které jsou, jako mnohé jiné, nedomyšlené.

Znám spoustu šťastných párů, co žijí spokojeně, aniž měli razítko nebo se nechali pokropit svěcenou vodou.

Podle mého prastrýce jazykovědce vzniklo slovo manželka složením německého "mahl" a slovanského "ženka" - mahlženka. Zkomoleno na "manželka"

Ve starogermánštině znamenalo slovo "mahl" údajně majetek či věno, dnes znamená jídlo, potravu. Tedy ženu, která přináší majetek, nebo vaří.

Už tady je vidět tu genderovou nevyváženost.

S tím "mahl" může být docela veselo:

Němčina:

mahlen = brousit (my nesmíme ani naznačovat....)

das Mahl = jídlo, hostina (i svatební)

(-mal ve smyslu násobení - einmal, zweimal...)

Staroněmčina:

mal = okamžik, čas, ovšem vpouze ve vztahu k jídlu (viz einmal, zweimal...)

A to je ještě možná změna hlásek Mahl =>Mehl (mouka)....... (zase jídlo)

Paní Valíková, držím Vám palce, napsala jste to dobře, pan Trčálek je starý recesista a se svým blogem to trochu přehnal. Později napíši více

"Nechť tedy dostanou statut, tedy smluvní vztah se stejnými právy a povinnostmi jako manželství,

Zdroj: https://valikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=776311";

Myslím, že právě o to jim jde a je jim vcelku jedno, jak se tomu bude říkat. Ale zatím to nedostali.

A proč vlastně vám leží na srdci význam zrovna tohoto slova?

Inspirovali mě pan Fiala a pan Jurečka.